Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Hlavní město Praha je sportu evidentně nakloněno. Začátkem července projevilo vůli uspořádat v české metropoli v roce 2016 nebo 2020 olympijské hry.

V pražských Vysočanech se hekticky staví hala, v níž by příští rok mělo proběhnout mistrovství světa v ledním hokeji.

Součástí případného olympijského projektu by měl být i Národní fotbalový stadion, jehož výstavbu na pražském Strahově včera rada města podpořila.

Jakkoli je těžké si takovou věc připustit - i Pavel Nedvěd jednou přestane hrát

Rozhodování radním ulehčila skutečnost, že stadion v hodnotě čtyř a půl miliardy by měl být postaven ze soukromých peněz, přesněji řečeno neměl by být financován z pražského rozpočtu, s miliardovou injekcí ze státní pokladny ovšem fotbalový svaz, který s myšlenkou výstavby stadionu přišel, údajně počítá.

Nový stadion v Praze a rekonstruovaný v Brně jsou prý podmínkou pro to, aby se svaz mohl ucházet o pořádání mistrovství Evropy v kopané v roce 2012.

Čeští fotbaloví fanoušci by byli jistě rádi, kdyby se do Česka sjela evropská fotbalová špička. Navíc domácí reprezentace je v současné době velice silná a její kvalifikační utkání bývají beznadějně vyprodaná.

Fakt ovšem je, že - jakkoli je těžké si takovou věc připustit - i Pavel Nedvěd jednou přestane hrát. A i kdyby následníci současné generace reprezentačních hráčů dosahovali neméně impozantních výsledků - na Národním stadionu sehrají pár utkání do roka.

Divácký zájem o ligový fotbal přitom v Česku naopak stagnuje, přičemž důvodem nejsou ani tolik zastaralé stadiony, jako spíš atmosféra, která tam při utkáních panuje.

Provoz stadionu by prý měly dotovat zisky přilehlého zábavního centra a dvou hotelů. To je jistě líbivý předpoklad, na druhou stranu z něj ovšem vyplývá, že hlavní město poskytuje zdarma pozemky pro výstavbu komerčního podniku a stát by ten podnik měl dotovat miliardou korun.

Ne, že by to bylo principiálně nepřípustné, v době reformy veřejných financí by ovšem měli ti, kdo takovou podporu poskytují, dvakrát zvažovat, zda za ni dostanou odpovídající protihodnotu.

Má pro stát význam jít do takového riskantního podniku? Kvůli těm pár utkáním za rok asi ne. Pražský primátor Pavel Bém ovšem v souvislosti s olympijským projektem, jehož má být stadion součástí, hovoří o možném velkém výnosu a přílivu investicí do Prahy.

Podobně se jistě dá argumentovat i při prosazování myšlenky uspořádat evropské mistrovství v kopané.

Jenomže finanční přínos takových sportovních megaakcí zaručen není a zkušenost z pořádání například letních olympijských her to potvrzuje. Dá se na nich hodně vydělat a i hodně prodělat.

Hlavní město Praha přitom zdaleka nemá pověst místa, kde jsou prostředky vynakládány efektivně, veřejné zakázky udělovány průhledně, odpovědní činitelé jednají skutečně odpovědně ve smyslu ochoty nést odpovědnost za případný nezdar.

Pokud chce Praha přitáhnout do Prahy peníze prostřednictvím různých velkoprojektů, měla by snaha zastupitelstva o nápravu poměrů v mnoha oblastech být daleko viditelnější a měla by nést výsledky.

Jinak se podobná oznámení, jako to o výstavbě Národního stadionu, těžko budou dát přijmout bez vysoké míry skepse a hledání postranních úmyslů.