Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Vicepremiér a ministr zahraničí Cyril Svoboda nebyl po své drtivé porážce schopen kloudného slova. Není se mu co divit.

Svobodovi se musela v hlavě honit nutkavé otázky: Kde udělal chybu? Co podcenil? Čím si Miroslav Kalousek, muž rozporuplné pověsti, získal tak velkou přízeň lidoveckých sester a bratrů, kteří na krajských konferencích většinově podporovali Svobodu?

Část odpovědi na Svobodovy obsesivní dotazy lze samozřejmě najít v obou nominačních projevech, které se od sebe radikálně lišily obsahem, utříděností i přednesem.

Zatímco Miroslav Kalousek strhával patosem, rétorickou dramatizací a jasným obsahem, projev Cyrila Svobody byl ve všech směrech nepovedený - upovídaný, občas myšlenkově zamotaný, málo prožitý.

Jan Kasal a po něm Cyril Svoboda potřebné smíření nepřinesli. Miroslav Kalousek nabízí alespoň novou naději

Tento do očí bijící rozdíl nesporně přispěl ke Kalouskově úspěchu, sám o sobě by ale na svržení starého předsedy nestačil. Pád Cyrila Svobody měl hlubší příčíny než mlácení prázdné slámy, do něhož se bývalý šéf lidovců zahleděl zejména po svém nástupu do ministerské funkce.

Hlavní příčinu Svobodova Waterloo je třeba hledat jinde. Překvapivě v tom, že Cyril Svoboda svou stranu vlastně vůbec nezná. Neví, jak silně se na ní podepsala smrt Josefa Luxe, který bude pro lidovce ještě dlouho ideálním vůdcem, který dělal vše tak, jak se má.

A nostalgie po Josefu Luxovi také vedla většinu volitelů k tomu, aby dali svůj hlas Miroslavu Kalouskovi. Nejen proto, že Kalousek byl Luxův člověk, ale především kvůli luxovské iluzi, kterou dnes už nový předseda před volbou vytvářel.

Ne snad, že by Miroslav Kalousek napodoboval přesvědčivost a styl Josefa Luxe, na to byl až příliš patetický. Kalousek pouze vyvolal přesvědčivý dojem, že se v lidové straně zase začne s důsledným dělením moci mezi horními a dolními stranickými patry, tak jak to dělával zesnulý předseda Lux.

Poražený Cyril Svoboda si ve svém úvodním projevu na sjezdu pochvaloval, že KDU-ČSL má nejsilnější zastoupení v regionální politice. Jenže právě tyto regiony měly za Svobodova vedení pocit, že jsou odstaveny na vedlejší kolej, že se na ně zapomíná, že jim předseda a jeho vedení nechce dát onu část moci, která jim vždy poprávu náležela. Spanilou jízdou po krajích pár týdnů před sjezdem už tento nepříznivý dojem těžko mohl Svoboda obrátit.

Miroslav Kalousek má velkou šanci oživit staré zvyklosti z Luxovy doby, alespoň v onom směru, který byl naznačen výše. Z hlasů z kuloárů ostravského sjezdu bylo přesvědčivě slyšet, že po tomto obnovení staré známé důvěry lidovci silně touží. Bylo by to jakési smíření. Smíření s tím, že i když prázdnota po Josefu Luxovi nemůže být nikdy zaplněna, zůstává tu něco, co jeho přítomnost přijatelně simuluje.

Jan Kasal a po něm Cyril Svoboda potřebné smíření nepřinesli. Miroslav Kalousek nabízí alespoň novou naději.