Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jarmila Johnová publicista

Na českých silnicích už po deset let nalézá každoročně smrt více než 1300 lidí, z toho pět set chodců a třída dětí.

Smrt však není jediným následkem dopravních nehod. Se zraněním se po celý život potýkají tisíce obětí a s nimi trpí jejich rodiny a přátelé.

Do obrazu dopravních havárií ovšem patří i hmotné škody. Škody na majetku, na životním prostředí, náklady na zdravotní pojištění, sociální dávky. S trochou nadsázky se dá říct, že na dopravní nehody doplácíme všichni.

Proto bychom zřejmě očekávali, že stát bude hledat způsob, jak katastrofám na silnicích předcházet.

Za bezpečnost silničního provozu sice zodpovídá ministerstvo dopravy, které koncipuje dopravní legislativu, nutnou podmínkou účinné prevence nehod je však policejní kontrola toho, zda a jak účastníci silničního provozu porušují předpisy. Je nasnadě, že policie má na základě svých šetření zpracovávat statistiky a analyzovat je.

Podíváte-li se však na webové stránky ministerstva vnitra, neubráníte se překvapení - policie se věnuje zvláště a jmenovitě jedině skupině obyvatelstva - a to ženám.

V oddíle "Nehody - informace pro novináře", zjistíte, že policie v prvé řadě informuje o nejkrvavějších smrtelných haváriích a hned v druhé řadě o nehodách žen. Obojí bez komentáře. Základní statistická čísla uvedená v záhlaví tohoto fejetonu teprve následují.

Kladu si otázku, co touto posloupností informační důležitosti česká policie míní. Chápu, že nejzávažnjší nehody roku s drastickými následky jsou pro novináře zajímavé. Nerozumím však tomu, proč by média mla veřejnosti zprostředkovat ženské dopravní prohřešky jako společenskou prioritu číslo jedna.

Vzhledem k tomu, že chybí jakýkoli komentář, výklad je na čtenáři - laikovi. Odečteme-li počet nehod způsobených ženami od celkového počtu nehod způsobených v ČR objevíme, že pachateli velké většiny z nich jsou muži.

Nejlogičtějším zdůvodněním zveřejnění této statistiky by mohla být tedy osvěta. Policisté chtějí na příkladu žen předvést, že jezdit se dá mnohem bezpečněji. Bohužel schází rozbor, z jakého důvodu ženy jezdí bezpečněji a z čeho by si muži měli vzít příklad.

Nedozvíme se ani, zda řidiček je méně než mužů a zda na hlavu jedné řidičky připadá méně havárií než na mužskou hlavu. Statistiku tak lze číst jako podivnou feministickou agitku.

Další možný důvod pro zveřejnění ženské statistiky je potřeba porovnat schopnosti mužů a žen. Zjištění, že ženy jsou lepší, možná natolik šokovala statistika plk. Josefa Tesaříka, že ho to dohnalo k jejímu umístění přede všemi ostatními. Třetí možný důvod je bez logiky. Policie měla tato zajímavá čísla po ruce, a tak je prostě uvedla.

Bojím se, že třetí důvod je nejpravděpodobnější. Policie dokáže sbírat údaje, ale nemá představu, jak je interpretovat a jak s nimi pracovat - a tato neschopnost odráží všeobecnou policejní bezradnost.

Sběr informací o počtu nehod a o tom, za jakých podmínek k nim došlo, patří k základním povinnostem dopravní policie. Její statistici by ale především měli z těch čísel odvodit, co je na chování určitých skupin řidičů nejvíce nebezpečné, koho nejvíce ohrožují a jak tomu zabránit.

Bude-li policie pracovat se statistikou tak, jak je vidt na zmíněné internetové stránce, pak se zřejmě situace na silnicích nezmění a život tam bude mít i nadále nižší cenu než kdekoli jinde.