Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Ivan Medek novinář

Ráno se dívám někdy z okna. Po ulici chodí děti. Moc jich není. Většina zdejších obyvatel jsou důchodci. Jsou to malé děti, s taškami na zádech.

Ve srovnání s převrhnutými popelnicemi, nekončící řadou psích hromádek a volně poletujícím sajrajtem vypadají nadějně. Maminky se o ně zjevně starají. Mají čisté botičky, nestrkají do sebe a neoslovují se 'vole'.

Možná ale, že se už teď těší na dobu, kdy budou větší a tudíž i volové. Nedávno jsem v tramvaji sledoval skupinu pohledných dívek, které si říkaly 'vole'. Zeptal jsem se jich, proč si neříkají 'krávo'. Urazily se.

Ale proč o tom vůbec mluvím. Už nějaký čas si myslím a také o tom naivně mluvím, že budoucnost mají v rukou ti, kterým je dnes kolem dvaceti, nezažili, alespoň ne ve vědomí, totalitu, mají čisté hlavy i čisté ruce, mohu-li použít zneužívaný termín.

Několik takových totiž znám. Ale když jsem se jim svěřil se svými nadějemi, zarazili se. Jak jsi na to, dědo, přišel? Nebo: Promiňte, ale u nás ve škole to vypadá jinak. A ještě horší: No, snad, ale v některých případech by to byla katastrofa. Maturitní ročníky, na ty jsem ve svém fantazírování o budoucnosti myslel.

Soukromá škola. Tak zvaně elitní. Průměrné měsíční kapesné dva až tři tisíce korun. Učitelé, profesoři jsou žebráci. Alespoň v očích těch mladých, kterým tu ne zrovna levnou školu tatínkové platí. Ať se ten blbec pokusí mě vyhodit. Táta mu ukáže, na kom je škola závislá. Refrén velmi slyšitelný na chodbách.

Jeden můj mladý, ne sice ještě skeptický, ale určitě ne naivní kamarád se pokusil zeptat spolužáků, co vědí o 28. říjnu 1918. Takové blbosti nás nezajímají, pravili znalci historie. Kdo nemá značkové oblečení, s tím se nemluví, není in.

Ale jiný můj mladý známý říká: Ti troubové nevědí, že specializovaný obchod se sportovním zbožím kupuje ty ponožky u Vietnamců a prodává je pak jako pravé.

Do škol jsou mnozí žáci vozeni auty s šoférem. Do autoškol pak jezdí prý někteří žáci vlastními auty, o čemž, zase prý, instruktoři vědí. Jiní se nenamáhají - jen si zjistí, kolik stojí řidičák.

Své představy o budoucnosti trochu měním. Ale jen trochu, protože tohle je přece jen menšina a já, přes všechnu zkušenost a naivitu, těm mladým věřím.