Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Miloš Rejchrt evangelický farář

Jak ten slavný den z nás každý oslaví? Do práce si vyhrneme všichni rukávy. Republiku šťastnou buduje si lid, aby se v ní jako v ráji všem nám mohlo žít.

Verše Jana Aldy v čítance pro druhou třídu z roku 1953 snad měly být oslavou 28. října, ale nic tomu nenasvědčovalo.

Básnička o budování šťastné republiky s výhledem na rajský život nás všech nesla název "Den znárodnění", žádné datum u ní nebylo a pro jistotu byla vyňata z oddílu "Podzim" a zařazena těsně před článek "Veliký Svátek".

Ten ovšem nepojednával o vzniku Republiky československé, nýbrž vysvětloval, proč maminka v bílé blůzičce, celá tak nějak svátečně hezká, nachystala k večeři mísu chlebíčků se šunkou: to na oslavu měsíce února, v němž tatínek, který tak kouzelně voněl továrnou, spolu s maminkou a soudruhem Gottwaldem , zahnali továrníky, úplně a jednou pro vždycky. Je tedy co slavit a po šunkových chlebíčkách bude ještě polárkový dort.

Měli jsme my děti ze školního čtení i povídání v hlavě pěkný zmatek a ve vědomostech mezery

Co se v mládí naučíš, v pokročilém věku najdeš. My jsme se učili vnímat historii svého národa tak, jak nám to čítanky předkládaly.

Bez Velké říjnové revoluce, k níž všem došlo v listopadu, by nevznikla Československá republika, ale kdyby nevznikla, vlastně o nic moc bychom nepřišli, neboť buržoazní Československá republika byla prohnilá a Masaryk v ní nechal střílet do dělníků. Znárodnění splývalo s gottwaldovským vyhnáním továrníků, ovšem též s 28. říjnem, to byl přece v kalendáři Den znárodnění.

Mávátky a praporky jsme byli vybaveni na 1. máj, Svátek práce, kdy se ale nepracovalo, a na 9. květen, den osvobození chrabrou sovětskou armádou, která nás osvobodila všude a od všeho, i od osvobození americkou armádou.

Měli jsme my děti ze školního čtení i povídání v hlavě pěkný zmatek a ve vědomostech mezery. Například že už pejsek s kočičkou slavili 28. říjen a opatřili si na to praporky, nám zůstalo utajeno, neboť právě toto povídání se z kouzelné knížky Josefa Čapka vytratilo.

Dějepisné eskamotérství a zrýmovaná ideologie zpracovávaly dětskou duši vytrvale a nějaký dopad toto působení určitě mělo. Co jsme se v mládí naučili, našli jsme možná až dnes, ve své nechuti k jakýmkoli oslavám státních svátků. I tak prostý a nenáročný způsob oslavy, jako je vyvěšení státní vlajky, je dnes událostí výjimečnou.

Možná, že nechuť k slavení je posílena i tím, že státních svátků máme celkem sedm a všeho moc škodí. Státní svátek bychom měli mít jeden, jako máme jeden státní znak a jednu hymnu a jedny narozeniny.

Narozeninami našeho státu je 28. říjen. Důvodů pro podporu tohoto tvrzení by se jistě našlo víc, uvedu ale jeden.

Národní výbor, orgán vyhlásivší v Praze 28. října 1918 samostatnost československého státu, zároveň vyzval lid československý, aby nezklamal očekávání celého kulturního světa: "Každý z vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému je svato. Svobody osobní i majetku soukromého nesmí býti dotčeno."

Má tedy 28. října narozeniny stát, jehož první starostí bylo, aby se vyhlášení nezávislosti nezvrhlo ve velkou říjnovou revoluci a velké znárodňování. Stát, jehož novorození občané celý kulturní svět překvapili, jak moudře umějí sami své věci spravovat a sobě důstojně vládnout.

Jak ten slavný den z nás každý oslaví? Až ve zralém věku jsem se dozvěděl, že kočička s pejskem 28. října ozdobili svůj příbytek praporky. Ten jejich nápad uskutečním i já, ale z čítanky svého dětství asi uposlechnu též pokyn k vyhrnutí rukávů a chopím se hrábí, neboť ač teprve říjen, listopad je tu.