Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Kritici rozhodnutí České televize vysílat odvolací řízení s Karlem Srbou argumentují mimo jiné i tím, že tato "spravedlnost v přímém přenosu" vykazuje znaky takzvané "reality show".

To přirovnání se skutečně nabízí, při bližším zkoumání se však ukáže, že tak docela nesedí.

Princip reality show je následující - televize naverbuje skupinu dobrovolníků, kteří potom třeba po několik týdnů žijí někde uzavřeni pod neustálým dohledem televizních kamer. Diváci se do hry zapojují tím, že na základě jejich hlasování jsou jednotliví soutěžící vyřazováni, dokud nezůstane jediný - vítěz.

Vysílání soudu s Karlem Srbou se té zábavě na první pohled podobá. Lidé mohou v přímém přenosu sledovat, co se "skutečně" děje, mohou to vnímat jako detektivku na živo - koneckonců jde také o plánovanou vraždu, v kauze navíc figurují lidé, kteří mají blízko k politickým celebritám.

Nicméně, voyeurské kouzlo reality show spočívá v tom, že lidé jsou natáčeni v soukromí, respektive v prostoru, který jim na nějakou dobu soukromí nahrazuje, při činnostech, které za normálních okolností nikdo jiný nevidí. Navíc jsou přitom manipulováni autorským záměrem, který ještě víc vynikne způsobem sestřihu toho, co z mnoha hodin záznamu se nakonec odvysílá.

Česká televize bude ovšem vysílat přenos jednání, které by bylo beztak veřejné, kvůli kamerám ovšem bude ta přítomná veřejnost nesrovnatelně početnější. Verdikt v Srbově kauze nebudou vynášet diváci, ale soudce - právě možnost pohrávat si s osudy druhých je přitom významnou součástí temného kouzla reality show.

Předseda vlády vyjádřil obavu z toho, že přenos jednání soudu přispěje k širokému zveřejnění různých intimních detailů. Je ovšem otázka, zda odvolací řízení může přinést nějaké zásadně nové informace - třeba i takového rázu, které při jednání prvoinstančního soudu nevyšly najevo.

Jak ale obstojí argument České televize, která tvrdí, že vysíláním soudu naplňuje veřejný zájem?

Kritici v té souvislosti připomínají přenášené přelíčení s hráčem amerického fotbalu O. J. Simpsonem, které se před léty i kvůli přítomnosti televizních kamer před lety zvrhlo nepřípadný spektákl.

Existují ale i povzbudivější příklady. Televizní přenos jednání parlamentní komise ve věci polské Rywinovy aféry, odstartoval skutečně důkladnou a širokou diskusi o korupci v politice.

Srbova kauza ovšem postrádá charakteristiky obou těchto krajností. Způsob, jímž jsou v Česku vedeny soudní procesy se všemi jeho byrokratickými odbočkami, příliš nevychází vstříc případné tendenci udělat z procesu se Srbou lidové divadlo.

A možný politický dopad? Narozdíl od Rywinovy aféry, která se do televize dostala relativně brzo po jejím startu a v přímém přenosu byla vysílána nějaká skutečná odhalení, je už Srbova kauza v médiích propíraná dlouhou dobu, navíc soud o ní už jednou rozhodl. Těžko čekat, že by odvolací řízení mohlo spustit nějakou důležitou debatu, skoro vše už bylo řečeno a možná i zapomenuto.

Nakonec to možná bude právě jen vhled do byrokratických procedur spojených v Česku s výkonem spravedlnosti, který bude největším informačním přínosem chystaného přenosu.

Mediální dělostřelba, která veřejnost připravuje na silný divácký zážitek, ovšem ve srovnání s takovou možností vyznívá trochu hluše.