Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Odvolaný šéf elektrárenské společnosti ČEZ, měl splnit sen exministra Grégra o gigantické energetické společnosti, která by propojila výrobce, rozvodné závody i dodavatele surovin.

První část díla se úspěšně zdařila, druhá fáze stála Míla místo.

Po odchodu Miroslava Grégra a nástupu nové politické sestavy staré plány přestaly přitahovat, jenže Míl se jich nevzdal, což potvrdil i tím, že se ČEZ aktivně zapojil do připravované privatizace uhelných společností.

Samostatný úsudek má ovšem ve státních společnostech své meze a kdo není ve strategických rozhodnutích loajální s vládnoucí garniturou, musí jít. Jaroslav Míl není žádný nováček, věděl co dělá a co takové kverulanství způsobí.

Míl je jistě zkušený manažer s dokonalým přehledem v energetice, o čemž ostatně přesvědčil i v Brity vlastněné elektrárně Opatovice, odkud ho Miroslav Grégr přetáhl do největší elektrárenské firmy v Česku. Dalo by se proto říct, že Mílovy schopnosti budou ČEZu chybět. Je a není to pravda.

Včerejší rozhodnutí dozorčí rady ČEZu proto nelze považovat za nějaké drama, protože je v souladu s logikou fungování obří firmy

Investoři - ti, kdo obchodují s akciemi ČEzu, i ti, kdo si brousí zuby na budocí privatizaci této společnosti a chtějí koupit kvalitu - Mílův odchod radostně nepříjmou. Odvolaný předseda totiž dokázal neustále zvyšovat zisky společnosti, což se na trhu cení vždy ze všeho nejvíc.

Na druhé straně je jasné, že pro vládu nebude velký problém najít na vedoucí místo v ČEZu rovnocennou náhradu. Mílovo místo je mimořádně přestižní a lukrativní, není proto pochyb o tom, že zájemců bude hodně.

Už včera se začalo hovořit o Martinu Romanovi, který svého času za asistence státu zachraňoval z nejhoršího plzeňskou Škodovku, nutno dodat, že vcelku úspěšně. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban Romanovu nominaci nekomentoval, je ale jasné, že podobný manažerský typ jako je Martin Roman by se státu hodil.

Splňuje totiž dva základní požadavky - má zkušenosti s řízením velkého podniku, dokonce i v krizových situacích; a potom, dokáže být maximálně loajální vůči majiteli, a o to jde teď v ČEZu vládě především.

Z toho také vyplývá, že není tak úplně důležité, kdo nakonec dosedne na uvolněné místo po Jaroslavu Mílovi, protože ať už to bude kdokoliv, aby vydržel, bude alespoň ze začátku muset maximálně vycházet vstříc vládním představám.

Včerejší rozhodnutí dozorčí rady ČEZu proto nelze považovat za nějaké drama, protože je v souladu s logikou fungování obří firmy, kde vládne jeden velký majitel, v tomto případě shodou okolností stát.

Stát vlastní, stát kontroluje, stát nakonec i rozhoduje a v případě ČEZu si může dovolit i jistý luxus - jít proti názoru trhu.

Mílova éra v ČEZu končí, a jako na každém konci, který přináší nový začátek, nebude od věci zeptat se majitele a správce, co má za lubem.

Ministr Urban to už naznačil svou energetickou koncepcí, která počítá s "veleČEZem" bez uhlí, zato však se zvýšenou dávkou uranu, novým Temelínem.

O tom by se mělo mluvit a hodně nahlas, odvolaný Jaroslav Míl se už o sebe postará.