Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jiří Dědeček básník a písničkář

Já vím, že to v politice a ekonomice nejde vždycky, ale mám přesto rád, když se věci nazývají pravými jmény.

Z tohoto hlediska jsem si vážil upřímnosti bolševického hesla "…na věčné časy", i když jinak jsem z něho byl dost zoufalý. Ale aspoň mi řekli rovnou, jak to zamýšlejí, a nic přede mnou neskrývali.

A právě proto naopak nemám rád třeba vyhlídkový vláček, který vozí Prahou turisty ze Staroměstského náměstí na Hrad a zpět - z neznámých důvodů se totiž jmenuje Ekoexpres.

Nevím, co má ta předpona znamenat, když ekonomicky je předražený a ekologicky - hanba mluvit. Když šlápne na plyn, jeho dýzl vyfukuje oblaka kyselého černého dýmu.

Ze stejných důvodů nemám rád, když se o podezřelé elektrické energii podniku ČEZ hovoří jako o duhové. Duhová energie… Beru si to osobně jako útok na moje přírodně ochranářské ideály.

Zdál se mi tuhle o elektřině zase ten můj obsedantní sen. Patřím totiž k těm, kteří naletěli všelidovému lobbování někdejších pohlavárů vlády, zbavili se plynových kotlů či akumulaček a nadšeně si pořídili "laciný a ekologický" přímotop. Zdává se mi tedy o elektřině mnohem častěji nežli normálním lidem. A dobře mi tak, já vím.

Je to vědecko-fantastický sen vyprovokovaný zhlédnutím nějakého filmu nevalné úrovně.

Sedíme spolu se všemi ostatními nájemníky v potemnělém bytě našich domácích a choulíme se kolem chabě doutnajícího krbu. Pálíme v něm úsporně kousek po kousku parkety, knihy a starožitný nábytek. Společnost rezignovaně mlčí a zachmuřeně vyhlíží směrem k pirátsky prořezaným petřínským sadům.

Z města dole od Vltavy je slyšet řev motorů, kvílení pneumatik, pláč, naříkání a občasnou střelbu. Ano, probíhá revoluce, ale nejde tady o svobodu, ta je v tuto chvíli každému lhostejná. Jde o zimu.

Ta letošní byla obzvlášť tuhá, hluboké mrazy ne a ne polevit, ceny za elektrickou energii pohltily veškeré příjmy většiny obyvatel. Kritická situace vyústila ve vzpouru.

Zoufalé lidové povstání proti tarifům bylo však rychle rozprášeno, vlády nad zemí se ujaly energetické koncerny a společně nastolují polovojenský pořádek…

Po Praze jezdí veliké černé džípy s nápisem ČEZ na bočních dveřích. Zastavují před vybranými domy, vyskakují z nich muži v blýskavém černém vikslajvantu, v černých přílbách se spuštěným hledím.

Mají obušky a samopaly. Vbíhají do domů, buší a kopou do dveří. Řvou: "Doplatky za elektřinu! Doplatky!" Vytrhávají ze zdí elektroměry, drancují po bytech, střílejí.

Neplatiče, které se jim podaří dopadnout, vláčejí na Staroměstské náměstí, kde generální ředitel ČEZ nechal instalovat obří elektrické křeslo. Běžím na poštu v Josefské ulici, ve dlani žmoulám složenku s včerejší splatností. Zpoza rohu se vynoří černý terénní automobil, jeden z obrněnců na mě volá megafonem Stůj! …

Když se z té hrůzy probudím a mám štěstí, lehává vedle mne na polštáři naše mourovatá kočka Růženka, myje se a srstí jí létají elektrické jiskřičky. Takhle já si představuji duhovou energii…