Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Když před nějakými dvaceti třiceti lety chtěl západní pokrokář vyřídit svého politického oponenta, nejspíš o něm řekl, že je fašista.

Posedlost touhle nadávkou šla tak daleko, že například manažerovi legendární britské punkové skupiny Sex Pistols přišla fašistická i česká undergroundová skupina Plastic People, která se ve skutečnosti provinila jenom tím, že nefandila Leonidu Brežněvovi.

Exorcisté specializovaní na fašismus z módy ještě úplně nevyšli - část evropského establishmentu má například sklon hledat fašistu v italském premiéru Berlusconim.

Haiderovi Svobodní a ODS sdílejí několik programových bodů

Pravá politická urážka už dnes ale zní jinak: Jörg Haider. Firma Haider v politice znamená populismus, xenofobii, protievropanství a netolerantnost. Tahle viněta k někomu přilne, k někomu se ovšem nehodí vůbec.

Názorným příkladem poslouží Německo - loni před volbami tam političtí protivníci haiderovce dělali jak z konzervativní a národovecké CSU, tak z liberální a v podstatě otevřené FDP, k níž se mimochodem hlásil i dlouholetý prezident Ústřední rady Židů v Německu Ignatz Bubis.

Švýcarská lidová strana Christofa Blochera je ale z podobného soudku jako CSU - bubnuje proti ilegálnímu přistěhovalectví, podobně jako Stoiber - a podobně jako Haider - se i Blocher rétoricky bere za zájmy malého člověka.

Patří do tohoto kouta i česká ODS? Její protivníci v tom mají jasno už několik let. Místopředseda ODS Jan Zahradil naopak srovnání s Haiderem bere jako urážku - naposled v sobotním rozhovoru do deníku Právo.

Haiderovi Svobodní a ODS sdílejí několik programových bodů: obě strany chtějí například nižší daně a obě hledají mouchy na Evropské unii.

To ale žádnou hlubší spřízněnost nedokazuje. Nižší daně si dnes kromě některých socialistů alespoň slovně oblíbili skoro všichni. Evropská integrace se zase dá kritizovat z nacionalistického i z liberálního pohledu - a hlavní argument ODS nejde proti cizojazačné potopě, ale proti neosobní a tudíž nezodpovědné regulaci z Bruselu.

Rozdíly mezi Svobodnými a ODS jsou hlubší. Haider vyrostl na odporu proti establishmentu, naopak ODS spoustě lidí dosud splývá s polistopadovými pořádky a všemi jejich nešvary.

Svobodné volí hodně dělníků, nezaměstnaných, také lumpenproletariát všeho druhu, ODS naopak disponuje nejvzdělanějšími a nejotevřenějšími voliči v zemi - s dnes už skoro neměřitelnou výjimkou Unie svobody.

Občanští demokraté mají ovšem nevšední dar vyzkoušet si každou psí hlavu, kterou jim nasazuje okolí: a tak strana, na jejíž vládnutí mohou například ukrajinští gastarbeitři vzpomínat jako na zlatý věk, loni před volbami váhavě zkusila protipřistěhovalecké tóny.

V zemi bez přistěhovalců takové nápěvy ale znějí divně a nemístně. Byl to omyl, snaha urvat nějaké voliče sociálním demokratům, nebo opravdová vnitřní potřeba?

S jistotou to budeme vědět, teprve až sem nějaké davy přistěhovalců začnou proudit. Až pak se z chování české pravice dozvíme, jestli je spíš liberální nebo - tak jako před válkou - národovecká. Zatím v České republice cizinci, kterých by bylo možné se bát, vlastně nejsou.

Haider sem ještě dlouho nebude pasovat - ani jako program, ani jako nadávka. Tuzemský populista dosud těží hlavně z problémů vzniklých při odstraňování komunismu. A na tenhle druh populismu jsou v české politice jinačí odborníci.