Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Prezident včera ve sněmovně zhruba dvacet minut kritizoval vládu. Není to nic, co by se nedalo čekat a co by mělo pozorovatele překvapit.

Klausův kritický vztah k politice koaličního kabinetu a jeho nechuť k premiérovi Vladimíru Špidlovi, to jsou přece všeobecně známé věci.

Navíc nebyl důvod myslet si, že Klaus v prezidentské roli potlačí sám sebe a začne nějak mírnit svoje názory. Zůstává čestným předsedou opoziční ODS, tedy strany, kterou vytvořil a která se o jeho myšlení dodnes opírá.

Když Klaus kritizuje vládní reformu, míchá dohromady racionální argumentaci s osobními averzemi

Koalice by se už konečně měla smířit s tím, že občanští demokraté prostě mají prezidenta. Že ho budou podporovat stejně, jako on bude podporovat je, a že ho mají díky politické neschopnosti sociální demokracie.

Představa, že hlava státu začne vydávat nějaká "všeobecně akceptovatelná stanoviska" a stane se v tomto smyslu "prezidentem všech" je absurdní - nedělal to Václav Havel a nedělal by to žádný schopný politik.

Klausův projev se má hodnotit tak, jako každá jiná politická řeč, tedy především věcně. A v tomto směru jej lze vnímat jako - řekněme to moderně a korektně - "nepříliš objektivní".

Když například Klaus kritizuje vládní reformu, postupuje podobně jako poslanci ODS, míchá dohromady racionální argumentaci s osobními averzemi, vytváří krátká spojení, vyrábí zdání.

Typickým příkladem je upozornění, že zatím se jen dělají úspory a "je zřejmé, že by se skutečná reforma musela našich veřejných financí dotknout daleko hlouběji, než jak je tomu v dnes známých... návrzích." Vypadá to efektně: prezident-ekonom varuje.

Jenomže za prvé ministr financí i premiér říkají už delší dobu totéž - tedy že dosavadní opatření jsou jen začátek změn, že musí následovat penzijní reforma a další.

Za druhé mají být vládní návrhy předloženy v následujících měsících, takže prezident při nejlepší vůli nemůže vědět, co v nich bude.

Za třetí velmi dobře ví, že každá reforma vychází z aktuálních politických možností a ne z toho, co si ekonom naplánuje jako ideální cestu.

Podobné je to s Klausovým upozorněním, že deficit rozpočtu je větší než za komunismu.

Zase je to efektní, zase je pravda, že by se dalo šetřit víc, protože skoro vždycky se dá šetřit víc, ale současně je to podpásová rána. Copak se dá seriózně dávat dohromady totalitní manipulované hospodářství s ekonomikou transformující se demokracie?

Člověku se už ani nechce zmiňovat, že Klaus jako obvykle elegantně přechází svou spoluzodpovědbost za to, jak státní dluhy vznikly, spoluzodpovědnosti nejen za transformaci, ale i za udržování sociálních demokratů u vesla v době oposmlouvy.

Podobné to je, když prezident mluví o "erozi občanských svobod". To je od hlavy státu alarmující sdělení, ale těžko si s ním poradit, není-li uveden jediný konkrétní příklad.

Koaliční vláda nepochybně potřebuje zásadní oponenty a její reforma veřejných financí potřebuje kritiky - jenomže aby ta oponentura byla k něčemu, bylo by potřeba, jak včera také řekl prezident "přestat maximalizovat výlučně momentální efekty".