Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Vláda si může oddechnout. Včera se jí povedlo protlačit přes poslance a prvním čtením návrh rozpočtu a zajistila si tak jeho nejdůležitější parametry - především astronomický dluh 115 miliard korun má už po včerejšku zajištěnou sílu zákona.

Vítězství vládě umožnily dvě věci. Za prvé - občanská demokratická opozice byla oslabená, mimo jiné o svého ekonomického experta Vlastimila Tlustého.

Šéf poslanců ODS si neodpustil stranickou cestu do Spojených států - další důkaz, jak asi vážně bere opozice svou deklarovanou snahu sestřelit vládu, kterou přitom pranýřuje jako nejhorší v polistopadové historii země.

Už když ODS před třemi týdny vyvolala hlasování o nedůvěře, nechybělo mnoho a její předseda Mirek Topolánek by hlasování sledoval z dovolené v Jižní Americe.

Tak důležitý opoziční politik, jakým je Tlustý, by u tak důležité rozpravy neměl chybět už ze symbolických důvodů.

Druhý, důležitější důvod je z přírodní říše - vládní koalice, tolikrát odepisovaná, vykazuje neobyčejnou vůli k přežití.

Kdyby se koaliční strany víc zajímaly o své původní zásady, nemohl by včera rozpočet se 115 miliardovým schodkem vůbec být přijat. To se týká především Unie svobody.

Nejmenší vládní strana si loni v lednu na sjezdu v Brně odhlasovala, že schodek nad 100 miliard korun projde jenom přes její vládní mrtvolu. Svým poslancům tenkrát delegáti sjezdu přímo zakázali pro takový rozpočet hlasovat.

Rezoluci sjezdu včera zůstal věrný pouze sněmovní nováček Tomáš Vrbík, který absentoval, naopak devět unionistů zákaz bez mrknutí oka porušilo a předvedlo, jakou váhu má ještě ve straně, které šlo kdysi tolik o serióznost a pravdomluvnost, dané slovo.

Jestli se lidské instituce opravdu udržují zásadami, ze kterých vznikly, je Unie svobody už teď mrtvá.

Činovníci menších stran si vypomáhají následujícím výkladem situace. To, že rozpočet trhá zadlužovací rekordy, je sice pravda, současně ale oznamuje novou refomní éru. Koalice a v ní hlavně ČSSD se učí šetřit a byla by prý osudová chyba zrovna teď tu školu rozpouštět.

Něco na tom bude. Loni touhle dobou by si málokterý vnější pozorovatel vsadil na to, že se vláda k současnému souboru úsporných opatření vůbec dopracuje.

Jenže to je asi tak všechno. Nejvíc šetřit se má ve volební sezóně - harmonogram reformy se tak vzpírá všemu, co je o fungování politiky dosud známo. A podobně se to má i s druhou oznámenou fází změn, najmě důchodovou reformou.

Slíbené reformy se prostě rozprostírají někde daleko za horizontem, který v provizoriu české politiky vypadá skoro nedosažitelný. Zato astronomické rozpočtové schodky jsou nepříjemně reálné, vzduchem létají stamiliardové cifry a nikdo už se tomu vážně nediví.