Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Čestmír Klos redaktor časopisu EURO

Jako by nestačily zrekvírované malostranské paláce. Poslanecká sněmovna se už zavrtala a Senát se právě zavrtává do země, aby námi vyvolení zákonodárci nemokli při vystupování ze svých limuzín.

Pravda, podzemní garáže jsou jistě schůdnější řešení než parkoviště na Valdštejnském náměstí, byť hlídači jsou tu ve slušivých uniformách Policie ČR a ne obvyklí drsní chlapíci s brašnou.

To je známá pravda, že podzemní garáže centru města neulehčí, ba naopak mu dopravně přitíží

Nicméně poslanců ani senátorů by v metru neubylo. Aspoň by se zasadili o slušnější zacházení s cestujícími. Ale přesvědčujte je!

Krtci pod Malou Stranou mají totiž i stinné stránky - požírají zbytky zachovalých historických vrstev, dokumentujících dávné osídlení. Svědectví o něm zůstane jen na papíře a potomci nám nemusejí uvěřit.

V této krtkovské atmosféře znovu ožívá nápad vybudovat obří garáže pod parkem na Klárově.

Senátoři je nepotřebují, poslanci je nepotřebují, ba ani ze všeho nejbližší ministerstvo financí o ně nestojí. Hned za vodou na Palachově náměstí zejí obdobně velké garáže prázdnotou.

Sžírá mě zvědavost, jaký utajený tah má z nových garáží udělat obchodně zajímavý projekt. Že by parkoviště pro okolní občany? Ti se přeci proti garážím bouří! A i kdyby ne, tak by se při nevyhnutelných rezidentských slevách stavba nikdy nezaplatila.

A tak garáže mají být zřejmě pastí pro bohaté turisty. Možná z nich povede pohodlný pohyblivý chodník pod Starými zámeckými schody nebo se najde nějaký jiný fígl, zúročující blízkost Pražského hradu či zahrad v podhradí.

Ale to by bylo pro Malou Stranu to největší neštěstí. K současné přetížené dopravě by tu přibyla nová, všechna navíc.

To je známá pravda, že podzemní garáže centru města neulehčí, ba naopak mu dopravně přitíží. Ale stejně známá pravda je, že na propagační řeči občané většinou naletí. A pak pozdě Bycha honit.

Svého Bycha nedohonili ani obyvatelé Klárova v samých počátcích českého státu. Spokojeně si tu více než před tisícovkou let žili na ostrově mezi řekou a bažinou v místě bývalého koryta Vltavy. Řemesla tu jen kvetla. Pak naletěli stavitelům jezů.

Nebyl jsem u toho, na co ti stavitelé lidi nachytali, zda na lepší dopravu, na ryby nebo na riziko povodní, které neznali. Ale pravdou je, že když ty jezy postavili, povodně začaly.

Lidé se proto snažili navyšovat břehy. Mezi vyššími břehy však rostly i přehrady. A tak to šlo káčo kolem, až byly navážky několikametrové a povodně nebezpečnější a častější, že se ti lidé museli vystěhovat.

Mizeli rychle, a proto na ostrově po sobě zanechali památky. Ještě rychleji přibývaly náplavy a navážky, které ty památky zakonzervovaly.

Po špatné zkušenosti s povodněmi se tu přestalo stavět. Tak se tu díky povodním zachovaly do dnešních dnů důkazy o spokojeném životě bez povodní.

Lokalita má proto výjimečný význam, který přesahuje význam Pražské památkové rezervace. Zároveň je to výzva pro interdisciplinární studium, jak se vyvarovat omylů při budování protipovodňových opatření.

Například moravskoslezští zastupitelé stále žijí v bludu, že přehrada, která záměrně zatopí obec Nové Heřmínovy, jiné obce automaticky zachrání.

A radní na Praze 1? Jako o život preferují zbytečné garáže, které ten významný historický vzkaz jednou provždy zničí.

Možná taky vycházejí z historické zkušenosti své nebo svých předchůdců, že firma, která stojí za investorem garáží, se umí o vstřícné zastupitele dobře postarat.