Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Včerejší ceremonie v Senátu měla atmosféru slavnosti, která něco uzavírá, jakéhosi komorního rozloučení.

Lidé v Rytířském sále se nijak netísnili - mnozí poslanci a senátoři dali asi věcem přednost z hlediska aktuálního politického provozu důležitějším nebo prostě měli jiný program.

Jakkoli probíhala v honosných prostorách, nebyla to slavnost přehnaně pompézní. Představovala jakési viditelné znamení toho, co jistě všichni dávno vědí, včera večer to ale mohli plnou silou prožít - Václav Havel v české politice jako aktivní činitel skončil a teď už se těší radostem politické penze.

Dnes už je Václav Havel osvobozen od břemena přehnaných očekávání

Akcent, který Havel ve svém včerejším vystoupení položil na úděl disidentů v zemích s totalitním režimem - například Kuby a Barmy, spolu exprezidentovou aktivitou v posledních měsících naznačuje, co by mohlo být leitmotivem podzimu Havlovy dráhy.

Je to asi rozumná volba - vzhledem k Havlovu renomé v zahraničí i například k tomu, že podpora kubánských disidentů představuje úkol, odpovídající váze české politiky.

Pro Havla, který byl během svého života tolikrát "přesazován", z prostředí lidí z prvních stránek do disidentského ghetta, pak do vězení a odtud do dalšího ghetta - výlučného světa vrcholných politiků - to navíc představuje jakýsi návrat ke kořenům.

Havlovi včerejší předřečníci zdůrazňovali jak výjimečnou úlohu Havel sehrál ve výjimečné době. To je jistě pravda.

Dosud neskončený přechod české společnosti od totality k jakés takés demokracii byl výjimečný pro všechny, kdo ho spoluprožívali - jistě také mnohdy rozčilující a smutný.

Havel jakožto symbol a instituce - jak včera řekl Petr Pithart - tuhle dobu zaštiťoval. Dobu, která přinesla mnohou radost, a kdy také docházelo k mnoha chybám, někdy až fatálním, chybám z nichž některé asi byly nevyhnutelné, k jiným dojít vůbec nemuselo - některé z nich byly Havlovy.

Možná, že porevoluční euforie, jež prezidenta stavěla do pozice osoby téměř neomylné, způsobila že jeho omylnost možná vyvolávala zbytečně hořké reakce.

Možná ten nebývalý mezinárodní věhlas Havlovi někdy bránil v sebereflexi.

Každopádně dnes už je Václav Havel osvobozen od břemena přehnaných očekávání, jeho budoucí úspěchy a třeba i omyly už nebudou veřejným majetkem, budou jen jeho vlastní.