Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Právní spory Františka Oldřicha Kinského, který se dožaduje majetku zabaveného po druhé světové válce, získaly jednáním v Děčíně nový rozměr.

Zdá se, že hysterická reakce politiků, kteří nespolkli fakt, že Kinský v předchozích dvou sporech uspěl, měla nakonec i právní dopady.

Během vášnivé diskuse v médiích se mimo jiné objevila námitka, že vrácení majetku panu Kinskému není možné, protože Československo tehdy jednalo nejen na základě dekretů prezidenta republiky, nýbrž především podle Pařízské dohody o reparacích.

Druhá bitva bude rozpoutána na jiném poli. Už nepůjde o určení vlastnictví, nýbrž o určení občanství

A hle tentýž argument se objevil i včerejším odůvodnění rozsudku děčínského soudu, který zamítl Kinského nároky, i když zároveň uznal, že František Oldřich Kinský byl v době zabavení majetku skutečně jediným pravoplatným majitelem zabených nemovitostí.

Komplikovaná právní kauza se tím dostala do nové fáze. Strategie Kinského advokáta Jaroslav Čapka byla jednoduchá.

Prostřednictvím občanskoprávních sporů o určení vlastnictví prokázat, že majetek rodu Kinských byl v poválečné době zabaven neoprávněným majitelům, čímž by se automaticky měl vrátit majiteli oprávněnému - Františku Oldřichu.

Soud tuto cestu právního výkladu více méně potvrdil, doplnil k tomu však jednu podstatnou věc - byla tu mezinárodní dohoda, který umožňovala československému státu zabavit majetek Němců coby reparační poplatek za válečná utrpení.

Spor se tedy v jistém smyslu vrací na začátek, protože největší Kinského oponent ministr kultury Pavel Dostál přece vždy tvrdil, že potomek významného šlechtického rodu byl v době zabavení majetku Němec.

A děčínský soud vlastně neříká nic jiného, že neuznává Kinského osvědčení o českém občanství, které dostal v roce 2001. Co je tedy nové?

Nová je mezinárodní rovina, kterou děčínský soud do sporu vnesl. Odvolání na Pařízskou smlouvu zatahuje do případu i tehdejší mocnosti, dává jim spoluodpovědnost za zabavování poválečného majetku, které bylo vykonáno po právu.

Čerpají-li české soudy legitimitu starších rozhodnutí v českém právním systému z odkazu na mezinárodní právo, musel by František Oldřich Kinský nejprve zpochybnit tento rámec, aby dostal svůj majetek zpět.

Je zřejmé, že advokát Jaroslav Čapek se do takového beznadějného boje pouštět nebude. Jednu bitvu už vyhrál, jeho klientovi bylo přiznáno, že to byl on, kdo po válce vlastnil, i když vzhledem ke svému nízkému věku nespravoval, rodinný majetek.

Druhá bitva bude rozpoutána na jiném poli. Už nepůjde o určení vlastnictví, nýbrž o určení občanství.

Uznávají-li české soudy vzájemně svá rozhodnutí, budou muset Františku Kinskému přiznat, že jeho majetek byl zabaven v rozporu s mezinárodním i československým právem, protože majitel byl loajální Čechoslovák.

Druhou možností je nové přezkoumání Kinského osvědčení o občanství, které už dávno po soudech politicky nekorektně požaduje český ministr kultury.

Případné přezkoumání Kinského občanství v době zabavení majetku by narazilo na citlivou otázku - nakolik se děti mohou rozhodovat o tak odtažitých věcech a nakolik mohou za činnost svých rodičů, kteří podle historických pramenů patřili k více než loajálním občanům rozpínavé Třetí říše.

Ale to už je otázka patřící na úplně jinou rovinu, než na které rozhodují soudy. Ty se starají o výklad práva v konkrétním jedinečném případě.

Problém malého hraběte Kinského souvisí s metafyzickou linií osudu a zděděné morální viny.