Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

U soudu s Davidem Pěchou se podle novinových zpráv v publiku sešli ortodoxní komunisté i odpůrci minulého režimu, ti druzí odcházeli zklamáni.

Zaťatý obhájce komunistického systému včetně jeho nejkrvavějších výstřelků odcházel zproštěn viny ve věci šíření hnutí směřujícího k potlačování svobod a práv občanů.

Od soudu tedy odcházeli spokojení komunisté a jejich rozčarování odpůrci.

Intepretovat rozsudek nad Davidem Pěchou jako vítězství komunismu by bylo nesprávné

David Pěcha na internetu publikoval různé výzvy k revolučnímu násilí, nadšené ódy na poměry ve Stalinově Rusku, na adresu milionů obětí komunistického teroru jen poznamenal, že "dostaly co si zasloužily".

Poučen svými historickými vzory se u soudu hájil odkazy na práva a svobody, které by uskutečnění Pěchových politických vizí nepřežily ani o vteřinu - stejně jako mnoho lidí.

Na druhou stranu - David Pěcha je členem poněkud obskurního spolku, který na organizování světové revoluce nemá příliš času, ten mu totiž zabere namáhavé rozpadání se na další a další nesmiřitelné frakce.

Míra nebezpečnosti textů, které iniciativně šířil po Šumpersku a vyvěšoval na síť, není o moc vyšší, než je tomu třeba u agresivních výpadů nějakého nešťastného pomateného bezdomovce.

Intepretovat rozsudek nad Davidem Pěchou jako vítězství komunismu by bylo nesprávné. Naopak je v něm možné vidět projev, řekněme, odvahy přijmout svobodu se všemi jejími důsledky.

Kdyby ovšem nebylo kontextu českého neslavného vypořádávání se s komunismem, v němž tuzemská justice nesehrála zrovna pozitivní roli.

Ti, koho minulý režim pronásledoval, by nemuseli cítit hořkost nad rozsudkem v Pěchově kauze, kdyby existovala větší vůle potrestat nebo alespoň označit vinu, lidí kteří v minulosti měli šanci uskutečňovat krvavé utopie, o nichž dnes bájí David Pěcha, a beze zbytku jí využili.

Kdyby nebylo způsobu, jímž se jeden český soud "vypořádal" s případem Aloise Grebeníčka, nemuseli by se lidé trápit pochybnostmi ohledně motivů, které vedly jiný tuzemský tribunál k verdiktu v Pěchově případě.

Na druhou stranu, kdyby byl David Pěcha odsouzen, jakou satisfakci by to pro koho mohlo představovat? Navíc soudy tu jsou především od toho, aby rozhodovaly o kriminální vině, a Davida Pěchu justice shledala ve věci propagace komunismu nevinným.

Mnoho lidí v té souvislosti upozorňuje na disproporci s jakou justice posuzuje propagaci komunismu a nacismu. Ta může mít i jisté psychologické příčiny - s nacismem se narozdíl od komunismu většina současníků nezapletla - odsoudit jej je tedy snadnější.

Je také pravda, že soudobí neonacisté se daleko častěji organizují nejen proto, aby něco propagovali, ale také proto, aby připravovali různé násilné akce.

Každopádně rozsudek nad Davidem Pěchou by mohl mohl přinést začátek diskuse o tom, zda si je česká společnost ve své svobodě natolik jistá, že snese publikaci jakýchkoli názorů.

Nemá smysl předjímat výsledek takové debaty, obě strany na svou podporu mohou uvést velice vážné argumenty, v různých evropských zemích byly různé i ty výsledky.

Hovořit by se o tom však mělo. Jinak po kauze Davida Pěchy může zůstat jen zbytečná hořkost.