Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Doba asi skutečně šílí. Vždyť kdyby vám ještě před pár lety někdo řekl, že odboráři, protestující proti úsporným balíčkům vlády, budou hledat poslední záchranu u Václava Klause, u pravicového politika každým coulem, asi byste odpověděli, že se dotyčný definitivně zbláznil.

Ale časy se mění a nic jistého už není jisté. Václav Klaus se stal prezidentem a je právě teď vedle Senátu jednou ze dvou institucí, která může přibrzdit schválenou vládní reformu tím, že vládní zákony vrátí do sněmovny.

Odboráři z Asociace samostaných odborů k němu proto vzhlíží s nesmírnými nadějemi, které chtějí podpořit i rozsáhlou podpisovou akcí. Vědí také proč.

Prezident Klaus už jednou vyhověl žádostem občanů, když vrátil zákon o dani z přidané hodnoty, přestože se v předvolebním slibování dušoval, že do takových věcí se nebude jako prezident plést.

A to tehdy ještě nešlo o žádnou veřejnou petici, kterou plánují odboráři vedení Bohumírem Dufkem. Sejdou-li se desítky a desítky tisíc podpisů bude Václav Klaus jen těžko odolávat, aby mohl ukázat, že je se svým lidem.

Ale nechme prezidentovi čas na rozmyšlenou, navíc tu nejde tak úplně o něj, nýbrž přednostně o odbory.

Jejich jednota, projevená na zářijové demonstraci v Praze je ta tam. Nejsilnější odborová centrála vedená sociálním demokratem Milanem Štěchem podle očekávání couvla, zájmy strany byly Štěchovi prostě bližší než zájmy centrály, pročež se i Dufkovy samostatné odbory musely vzdát lákavé myšlenky na generální stávku.

Milanu Štěchovi, narozdíl od Dufka, pochopitelně došlo, že generální stávka je extrémní, čistě politický akt, jehož cílem je v radikálním pojetí změna režimu, v mírnější verzi pak změna vlády.

A tu si umírněný Štěch a jeho kamarádky a kamarádi, jak odborářům na demonstraci v Praze říkal, nemohou přát, neboť by ji s největší pravděpodobností nahradila pravicová koalice v čele s ODS, která slibuje ještě tvrdší škrty a podstatnější změny statu quo.

Bohumír Dufek a jeho samostatní odboráři se teď budou Štěchovi snažit dokázat, že jde nejen proti zájmu lidí práce, nýbrž i proti zájmu všech.

Jinými slovy - že jediným skutečným zastáncem pracujících, spravedlivého dělení bohatství a dostatečné míry solidarity silnějších se slabšími je Asociace samostatných odborů, nikoli Českomoravská konfederace odborových svazů.

Případný úspěch Dufkovy snahy může mít dvojí dopad.

Zaprvé může ukáže vládě, že nespokojenost s její politikou je větší než si připouští, což ji ovšem nijak nemusí vyviklat z politických pozic, které při projednávání reformy rozpočtů získala.

Zadruhé dále stvrdí odborářskou řevnivost a rozpolcení jednoty, která jedině odborářům přinášela úspěchy.

Bývalý šéf Evropské odborové konfederace Emilio Gabaglio na nedávném kongresu v Praze připomněl, že dnes, v době jisté krize odborů, které se musejí vyrovnávat s dopady globální ekonomiky a přitom z ní vypreparovat pozitivní prvky, je jednota odborářské sine qua non. Podmínka, bez níž odbory ničeho nedosáhnou a nakonec budou k smíchu.

Čeští odboráři tento hlas evidentně přeslechli. Možná i proto, že tak nápadně připomínal v Česku zprofanované motto Komunistického manifestu "Proletáři všech zemí, spojte se!" Vaše škoda, kamarádky a kamarádi.