Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Debata o "evropské ústavě" na mezivládní úrovni právě začala, zásadní boj o "euroústavu" se však svede taky na tuzemské půdě.

Pokud jde o první bod, česká vláda nestojí na startovní čáře jako outsider. Její hlavní "ústavní požadavky" se týkají počtu komisařů a způsobu, jímž se v unijních hlasováních bude vypočítávat většina.

Už teď si lze velmi zřetelně představit, jak účelové a emotivní argumenty budou v kampani před referendem padat

V tuto chvíli je sdílejí skoro všechny tzv. malé státy - navzdory odporu například Německa a Francie jsou to dosažitelné cíle a bude záležet především na politické obratnosti jednotlivých malých zemí, respektive na jejich schopnosti dohodnout se mezi sebou a postupovat společně.

Vedle způsobů rozhodování jsou tu však i otázky konkrétních politických oblastí, v nichž by bylo poněkud předčasné vzdávat se suverenity a které česká representace zatím akcentuje překvapivě slabě.

Jednou z nich je nepochybně společná zahraniční politika, kde sice návrh ústavy formálně zachovává právo veta, ale fakticky vetujícímu státu znemožňuje vlastní postup.

Nedávný konflikt v Iráku a převládající unijní antiamerikanismus přitom ukázal, že právě tady se český politický postoj od "evropského" může dost významě lišit.

V této souvislosti je značně problematická i funkce tzv. evropského ministra zahraničí a evropského prezidenta: zatím se neví, jaké budou jejich pravomoce a do jaké míry budou jejich rozhodnutí závazná.

Česká strana přitom v obavě ze vzniku tzv. tvrdého jádra EU odmítá, aby ústava zakotvila možnost užší spolupráce několika unijních zemí v určité oblasti - přitom není důvod, proč by se neměly v bezpečnostní a obranné sféře spojovat státy, kterým kupříkladu nevyhovuje stávající linie "tandemu Chirac-Schröder".

Zásadní boj o "euroústavu" se však svede taky na tuzemské půdě. K přijetí dokumentu je potřeba získat třípětinovou většinu v parlamentu nebo většinu v referendu, k jehož vypsání je opět zapotřebí třípětinová většina zákonodárců.

Komunisté zvolili jako obvykle osvědčenou taktiku dělat vládě potíže za každou cenu.

Zhruba totéž však činí euroskeptická ODS, jež si vybrala velmi snadnou a v podstatě velmi populistickou cestu.

Stínový ministr zahraničí Jan Zahradil před pár dny prohlásil: "Nebudeme mít záměr nechat se vtáhnout do vládní odpovědnosti."

A dodal, že ODS bude jednoduše posuzovat vládu podle toho, jaké podmínky pro české členství v unii vyjedná, nebude s ní spolupracovat, údajně pro to, že o do vláda neprojevila zájem.

Z toho vcelku logicky plyne, že opozice si nechává otevřený prostor pro útoky v každém případě, protože to, co vláda ohledně "euroústavy" vyjedná, bude vždycky kompromis, vždycky bude možné poukázat na oblasti, kde se teoreticky dalo dosáhnout lepších výsledků.

V případě evropské integrace tahle taktika neslibuje nic dobrého, jde o příliš vážnou věc.

ODS i komunisté žádají, aby se o ústavě konalo referendum, vláda se k tomu zatím příliš nekloní, ale zřejmě jí nakonec nic jiného nezbyde.

Už teď si lze velmi zřetelně představit, jak účelové a emotivní argumenty budou v kampani před referendem padat a podle jakých výroků v televizních debatách se budou lidé rozhodovat.

Skoro nemá smysl vznášet otázku, kolik z voličů si evropskou ústavu vůbec přečte - fakt ale je, že problém není v referendu. To spíš v úrovni domácích politických předáků.