Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Marek Šálek novinář

Představte si, že by šílení teroristé vyhlásili Čechům, Slezanům a Moravanům válku a každý víkend s neúprosnou pravidelností popravili jednou pět, podruhé deset náhodně vybraných lidí.

V takovém případě bychom asi příliš neremcali, kdyby stát ve snaze snížit počet obětí sáhl i k takovým mimořádným opatřením, která by částečně vybočovala ze zavedených pořádků.

Netvrdím, že odrecitované přirovnání není přitažené za vlasy. Ještě křečovitější mi ale přišel povyk, který se strhl poté, co Centrum dopravního výzkumu odhalilo jeden ze svých návrhů na snížení počtu mrtvých na našich silnicích: rozšířit ty nebezpečné úseky, po kterých tradičně jezdí i lidé na kolech, o zvláštní pruh pro cyklisty.

Z takové snahy předcházet tragediím by vyplývala nutnost žádat v některých případech o vykoupení přilehlých pozemků, zcela výjimečně i za cenu vyvlastnění. Tak, jak je to při budování silnic a dálnic možné už dnes.

Pro nepamětníky: vyvlastňování je ošklivý, komunisty do absurdity dovedený prostředek sloužící k naplňování veřejných zájmů. Hojně se vyvlastňovalo například při demolování severočeských vesnic, které musely ustoupit těžbě uhlí.

Myšlenka vyvlastňování však není mrtvá ani dnes. Letos na jaře získalo vládní opatření s eufemistickým názvem "Zamezení komplikacím při výkupu pozemků a optimalizace procesu územního řízení" souhlas všech přítomných členů kabinetu, kteří se tak rozhodli usnadnit pozici budovatelům takzvaných průmyslových zón.

Nestoudné snahy jít na ruku zcela konkrétním soukromým investorům si takřka nikdo nevšiml, zato celkem rozumný návrh na zavedení speciálních pruhů pro kolaře se okamžitě ocitl na pranýři.

Vysvětlení? Průmyslové zóny mají mocné přímluvce ve Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komoře či agentuře Czechinvest. Ale cyklisté? Výrobci přehazovaček a řidítek budou těžko budou obcházet politické kuloáry a prosazovat svoje.

Natož těch pár nadšenců, které dosud neodradila totální ignorace ze strany plánovačů a stavitelů silnic a pořád ještě šlapou do pedálů.

Přitom kdyby se náruživí cyklisté spojili s výrobci, opraváři a prodejci kol a vytvořili nátlakovou skupinu jako průmyslníci, nebyla by jejich pozice beznadějná.

Mohli by třeba odvézt ministry na legendární cyklostezku podél Dunaje, která vede z Pasova do Vídně. Z vlastní čerstvé zkušenosti vím, že ke kolizi s tragickými následky by zde mohlo dojít snad jedině následkem burčáku, kterého tady v těchto dnech teče víc než vody v Dunaji.

Burčák se v Rakousku řekne sturm a cyklisté jej berou útokem. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby neměli k dispozici svůj vlastní pruh.