Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Mezi českými ministerstvy průmyslu a životního prostředí se rozbíhá vážný spor o to, jakým způsobem by měl stát v budoucnu získávat elektrickou energii, respektive jak šetrně se přitom bude chovat k přírodě a k lidem.

Šéf "ekologického resortu" Libor Ambrozek totiž ve své nové energetické koncepci navrhuje, aby se už v Česku nestavěly jaderné elektrárny, aby stát zachovával těžebné limity pro uhlí a aby se do roku 2030 vyráběla elektřina z 18 procent z tzv. obnovitelných zdrojů.

Ministr průmyslu Milan Urban však hodlá prosadit bezmála opak. Jen pár příkladů: do roku 2020 by podle něj mohl v zemi vyrůst další jaderný blok, a ještě dva nové by mohly přibýt o pět let později.

Těžební limity v severních Čechách, které brání uhelným společnostem v rozpínavosti a v likvidaci dvou vesnic by Urban zrušil.

Teď vláda získá pár miliard navíc - a za pár desítek let bude platit nesmírně nákladnou a nekonečnou rekonstrukci krajiny

A pokud jde o obnovitelné zdroje, z těch by v roce 2030 mělo pocházet jen deset procent energie.

Ačkoli se veřejná pozornost v poslední době soustředila hlavně na reformu veřejných financí a ostatní politické otázky byly odsunuty na vedlejší kolej, bez přehánění lze tvrdit, že energetická koncepce je stejně vážné téma.

Jestliže u reformy jde o to, aby generace lidí, kteří budou za nějakých deset let dospělí nemusela platit dluhy svých otců a matek, u energetiky platí totéž: může to znít pateticky a klišovitě, ale bude se rozhodovat, co zanecháme vnukům a pravděpodobně i jejich potomstvu.

Jaderná energetika má v tomto ohledu známou zásadní vadu, neb je nevyzpytatelná: nikdo neví, co se stane s radioaktivním vyhořelým palivem, které se bude zavrtávat do země, přičemž se tak nějak automaticky počítá s tím, že vědci nakonec na "nějaké řešení" přijdou.

Navíc by Česko při budování dalších "atomových katedrál" postupovalo zcela proti zájmům západních sousedů, kteří od jaderné energetiky ustoupili, takže tu hrozí i mezinárodní potíže.

Co se týká těžby, dopad je mnohem bezprostřednější. V roce 1991 stanovila vláda těžební limity, které měly zastavit bolševické huntování krajiny.

Přesto byla na základě normalizačního rozhodnutí zbourána obec Libkovice - a jak se ukázalo, zcela zbytečně. Dodnes se tam nic neděje, protože uhlí je nadbytek a těžba v oblasti je zbytečně drahá.

Kdyby teď limity padly, jak si přeje ministr Urban, ocitnou se před likvidací další dvě vesnice: Černice a Horní Jiřetín.

Opět není jasné, proč - těžaři tvrdí, že při zachování stávajících limitů a dalších omezení vystačí zásoby uhlí jen do roku 2030 - naproti tomu někteří odborníci argumentují, že dolovat v daném místě je neekonomické a tamní uhlí má neúnosně vysoký obsah síry.

Vysvětlení, proč mají velké společnosti a ministr průmyslu takový zájem o zrušení limitů je asi třeba hledat jinde: kdyby to prošlo, zvýší se do budoucna těžařům šance na průnik přes Černice a Jiřetín do dalších oblastí.

Vláda z toho bude mít peníze, protože uhelné firmy mají být brzy privatizovány a větší možnosti pochopitelně zvednou jejich cenu a přilákají víc zájemců, což koneckonců nedávno potvrdil i vládní zmocněnec pro severní Čechy Vlastimil Aubrecht.

Je to tedy zhruba stejné, jako s veřejnými financemi. Teď vláda získá pár miliard korun navíc - a za pár desítek let se bude platit nesmírně nákladná, nespolehlivá a nekonečně dlouho trvající rekonstrukce krajiny.

Kuriózní je, že ministr Urban podle tisku navrhuje vládě, aby v případě potíží s občany pozemky v ohrožených vesnicích vyvlastnila - respektive přinutila eventuelní odmírače k prodeji - za použití právního institutu "veřejný zájem".

Zda se členové koaliční vlády přikloní k Ambrozkovi či Urbanovi není zatím jasné. Zajímavé nicméně je, že řada politiků pravicové opoziční ODS, která v případě reformy veřejných financí dává při každé příležitosti najevo velkou starost o budoucnost, je v tomto případě na straně těžařů.