Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Dění kolem poslance Josefa Hojdara připomíná špionážní román, v němž hrají úlohu agenti tajné služby, anonymní výhružky, zájmy vlády i opozice.

Šéf opoziční ODS Mirek Topolánek hovoří o tom, že vláda se v zájmu prosazení reformy uchýlila k zastrašování a nátlaku.

Tomu tvrzení, zdá se, odpovídá i známá skutečnost - dvě z aut, která údajně poslance Hojdara sledovala, mají skutečně patřit BIS.

Opozice naznačuje, že vláda zneužívá bezpečnostních složek pro své politické účely, něco takového by bylo jistě hrozivé, a pokud by se taková podezření potvrdila, bylo by namístě hovořit i o odchodu současné vládní garnitury.

Jestliže opozice líčí spojení mezi vládou a tajnými službami jako temné a zlověstné, fakta obraz takového konglomerátu nepotvrzují

V této souvislosti stačí připomenout známou americkou aféru Watergate i její politické důsledky.

Co se kolem poslance Hojdara skutečně dělo, ještě nebylo objasněno. Z toho, co je známo, je už ovšem možné udělat nějaké závěry.

Jestliže totiž politická opozice líčí spojení mezi vládou a tajnými službami jako temné a zlověstné, fakta obraz takového dobře zorganizovaného a v zásadě všehoschopného konglomerátu nepotvrzují.

Vezměme tvrzení opozice pro potřeby této poznámky za bernou minci a ponechme stranou hypotézu, že celá aféra je jen součástí snahy především občanských demokratů, minimalizovat škody, které jim přinesla páteční prohra ve sněmovně.

Co by potom ze známých faktů vyplývalo? Především pozoruhodný neúspěch toho hrubého nátlaku a také nepříliš veliké schopnosti těch, kdo ho prováděli.

Poslanec Hojdar nakonec ve sněmovně hlasoval tak, jak dříve oznámil - vládu explicitně nepodpořil, stejně jako některé zákony, které jsou součástí reformy. Údajné sledování, odposlouchávání a další zastrašování se tedy minulo účinkem.

Navíc způsob, jímž se měla BIS v případě poslance Hojdara angažovat, je také přinejmenším pochybný. Tajná služba může někoho sledovat buď proto, aby se skutečně dozvěděla, co má dotyčný za lubem - v tom případě tak činí skrytě, sledování nemá být zpozorováno.

Bylo-li něco takového záměrem BIS v případě Josefa Hojdara, selhala způsobem až spektakulárním - poslanec si aut všiml a dokonce si zapsal jejich značky.

Účelem sledování ovšem může být i snaha sledovaného znepokojit a zastrašit, v tom případě je vedeno způsobem, který sledovaný zaregistruje.

Hypotetická akce BIS nebo některých jejích příslušníků proti poslanci Hojdarovi se jeví jako dost nepromyšlená i vezmeme-li v úvahu takovou alternativu.

Pokud se agenti, kteří údajně měli jít ve stopách poslancových, nechali vidět záměrně, projevili nedostatek představivosti ohledně toho, co bude logicky následovat. Tedy identifikace, angažmá poslanecké komise vedené zástupcem opozice a velký skandál.

Veřejnosti dostupná fakta o údajném sledování poslance Hojdara tedy nakonec mohou vést ke dvěma závěrům - buď je celá aféra vymyšlená, nebo dosvědčuje pozoruhodnou neschopnost těch, kdo měli poslance zastrašovat.

Je tu ovšem i třetí možnost, úkolem agentů, kteří sledovali poslance nebyl ani tak nátlak na Hojdara jako právě vyvolání současné aféry.

Tato verze jistě působí trochu paranoidně, na druhou stranu - i paranoici mají nepřátele.