Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Demonstrace před kubánskou ambasádou se obracela dvěma směry: české veřejnosti měla připomenout, že před půl rokem pozatýkala Castrova policie desítky významných disidentů, kubánskému režimu zase, že se tady na onen zátah nezapomnělo.

Letos v březnu, kdy celý svět zíral na právě startující americkou ofenzívu v Iráku, zadržela komunistická policie na Kubě 78 svých protivníků a obratem je skoro všechny odsoudila k dlouhým trestům.

Političtí vězni byli na Kubě samozřejmě už před tím, takhle výrazná akce si ale říkala o výraznou odpověď.

A tentokrát opravdu přišla. Evropská unie, jejiž vlády byly dosud ke Castrově diktatuře buď slepé, nebo comandanta rovnou braly do chůvovské náruče před Spojenými státy, teď konečně s Havanou zmrazila oficiální vztahy.

V rozbručeném evropském sboru výrazně vystupuje český hlas

V tom rozbručeném evropském sboru výrazně vystupuje český hlas. Bývalý prezident Václav Havel zaštítil výbor mezinárodně známých osobností, které jsou většinou, upřímně řečeno, spíš známé než zajímavé. Ale lepší nezajímavý známý než nezajímavý neznámý.

Mezinárodní výbor na pomoc kubánským disidentům má dokonce šanci na delší život, pod Havlovou sbírkou celebrit, které mají fungovat jako herci v listopadu 1989, se totiž skrývá i skutečná kostra, v našem případě česká společnost Člověk v tísni.

A co je zvlášť zaznamenáníhodné - peněžní fond na podporu kubánské opozice se chystá založit i české ministerstvo zahraničí.

Za kubánskou demokratickou opozici už se česká diplomacie bere dlouho - dlouho se ale tohle angažmá mohlo vysvětlovat i jako pomrkávání na Američany, kteří měli klíče od Severoatlantické aliance.

Dnes už republice postranní úmysly nikdo vyčítat nemůže. Materiální, peněžní i morální podpora kubánské opozice má dokonce reálnou šanci něco způsobit.

Komunistický režim na Kubě vykazuje známky rozpadu, touží ale po tvrdé měně a nemůže si dovolit úplně se uzavřít světu. Prostě ideální cvičiště pro rozvracení diktatury.

Jestli se z toho všeho nevyklube pouhé přelétavé vzplanutí, mohla by se z českého prostoru po dlouhé době zase zrodit praktická a přitom idealistická zahraničněpolitická akce.

Nápadné a slibné je nakonec i to, že se české ministerstvo zahraničí, přestože ho řídí lidé mediálně doslova posedlí, svou kubánskou akcí moc nechlubí - na rozdíl třeba od vytrubované a surreálné mise českých diplomatů na Korejském poloostrově, kde přece Západ na nukleární odzbrojení Severní Koreje může daleko spíš než přes Prahu tlačit skrze Rusko nebo Čínu.

Ještě včera večer zřízenci kubánské ambasády na ulici fyzicky napadli osamělého demonstranta Petra Jančárka. Zkouška toho, jak nekompromisní a vytrvalý český stát vůči kubánským komunistům bude, tedy přichází nečekaně brzy.