Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Koalice sice ve sněmovně "válcuje opozici" a reforma zatím prochází "jako po másle", jak se lze dočíst v titulcích dnešních novin, ale přesto je na místě držet se v odhadech příštích vládních úspěchů při zemi.

Za prvé nejdůležitější definitivní třetí čtení zákonů teprve přijde. Za druhé má vláda před sebou hlasování o důvěře.

A za třetí není jasné, jak se k reformním novinkám postaví prezident a stálá neoficiální hlava opoziční ODS Václav Klaus, tedy zda je všechny neodmítne podepsat.

Podobně se neví, jak se zachová Senát, zda některé návrhy poslancům nevrátí, jako to učinil se spotřební daní. Tím nemá být prognozováno, že reforma zkrachuje - jen je dobré vědět, že jí ještě může čekat dost překážek.

Vláda nedělá to, co by podle ekonomů bylo ideální, ale snaží se aspoň vykročit rozumným směrem

Občanská demokratická strana se usnesla, že kabinet Vladimíra Špidly škodí Česku a proto se ODS snaží, aby mu sněmovna vyslovila nedůvěru - rozprava k tomuto bodu začne odpoledne.

Česká média intenzivně spekulují, kdo z koaličních poslanců by mohl kabinet potopit, kdo se za tím účelem nechal podplatit a koho přesvědčí večerní vystoupení Miloše Zemana na pražském Žofíně.

Čtenář, který pečlivě sleduje články tohoto druhu, už napočítal něco mezi třinácti až patnácti vládními poslanci, kteří pro vládu "možná" nezvednou ruku - už z toho by mělo vyplývat, jak velký smysl ty spekulace mají.

Racionálnější je nenamáhat si hlavu tím, co poslanec X s tajemným výrazem ve tváři naznačoval v parlamentní kantýně své sekretářce a prostě čekat, jak hlasování dopadne.

Mnohem důležitější navíc je, jaké argumenty proti sobě při dnešní diskusi stanou. Na jedné straně je ODS, která zjednodušeně řečeno říká: vládní reforma nepovede k úsporám a ke zvýšení ekonomické výkonnosti, pouze se bude utrácet o malinko méně než dosud.

Na místě jsou rasantnější opatření a pro vládní plán je tedy třeba nehlasovat. To je postup, který se dá u "zásadové opozice" pochopit - kdyby vládní zákony podpořila, přijala by spoluzodpovědnost za něco, co se neslučuje s jejím názorem a co by jí za pár let, až bude u moci, komplikovalo život.

Těžko je to ovšem důvod k sekernické rétorice, k tvrzení, že vláda "škodí zemi" a že pokud nezmizí okamžitě ze světa, čeká republiku katastrofa. Věcne vzato, ODS není v situaci, kdy by mohla s někým sestavit nový kabinet tak, aby prosadila své vlastní reformní představy.

S každým by musela uzavírat podobné kompromisy, jaké se upekly v dnešní koalici.

Srozumitelný postup by tedy byl, kdyby se hlasování o reformě prostě neúčastnila, protože pokud reformu či vládu "odstřelí", jenom tím prodlouží potíže veřejných financí - jinými slovy, nebude se pak utrácet o něco méně, ale stejně jako dosud, možná víc.

V jednom protivládním šiku s ODS stojí komunisté, ale vycházejí přitom z tradičních populistických pozic - čekat od KSČM něco smysluplného by bylo naivní, její motivace nemá s ekonomikou nic společného, lze ji proto přejít.

Na straně druhé je sociální demokracie, lidovci a Unie svobody. ČSSD má sklony vydávat kompromisní mírnou reformu za nebývalý zvrat a všechny současné problémy házet na hlavu ODS, která zde před lety vládla.

Vladimír Špidla se vůbec nenamáhá vysvětlit, proč jeho strana, kterou vedl do voleb, slibovala voličům něco zcela jiného, než činí. Nevysvětluje, proč zatajovala skutečný stav veřejných financí a místo toho horlivě přikyvovala spokojenému vrnění Miloše Zemana.

Lidovci se víceméně vezou, unie mohla zřejmě prosadit ve vládě mnohem víc ze svého liberálního programu. Přesto má koaliční vláda na kontě zásluhu: nedělá sice to, co by podle ekonomů bylo ideální, ale snaží se aspoň vykročit rozumným směrem.

Kdyby jí zrovna za to sněmovna pohřbila, byl by to poněkud hazardérský kousek.