Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Daniel Kaiser analytik BBC

Je paradoxní, že Hana Marvanová opouští sněmovnu ve chvíli, kdy jí vládní tábor svým způsobem hodlá dát za pravdu.

Loni v létě Marvanová odešla od jednání o programu nové vlády na protest proti tomu, jak bezstarostně vláda plánovala po čtyři roky svého mandátu utrácet a dělat dluhy.

Připomeňme, že ještě na rok 2006 koalice počítala s pětiapůlprocentním schodkem hrubého domácího produktu.

Nad Marvanovou tenkrát její kolegové z vládních stran - a nejvíc z její vlastní Unie svobody - ohrnovali nos, připomínali, že není ekonomka a že politiku dělá naivně.

Od chvíle, kdy Marvanová pomohla zablokovat zvyšování daní, se ve sněmovně musela cítit jak vetřelec

Od chvíle, kdy pak loni v září Marvanová pomohla zablokovat zvyšování daní, už se ve sněmovně musela cítit jak vetřelec. Vlastní klub ji nechtěl, premiér ji příkře vyzval, ať pustí svůj mandát.

Proud anonymní nenávisti, který na ni byli schopni vylít její kolegové do vždy připravených novinářských diktafonů, byl brzkým důkazem, že to s novým politickým stylem ve vládní koalici nebude tak horké.

Je až trapně snadné připomínat, že jestli se snad neekonomka Marvanová mýlila, její protivníci se mýlili daleko víc. Žádné zvyšování daní nebylo po povodni třeba. Jestli někde stát při rekonstrukci škod selhal, nebylo to z nedostatku peněz, ale spíš kvůli nekompetentnosti svého aparátu.

Tento týden projednávaný soubor úsporných zákonů, z propagandistických důvodů nazývaný reforma, vznikl z pozdního poznání toho, co Hana Marvanová viděla před rokem a čtvrt - že bezbřehé zadlužování není dlouhodobě únosné.

Jenže - a to se pro posouzení případu Marvanová zdá nakonec rozhodující - působila v koalici, kde na její pravdy celkem nikdo nebyl zvědavý. To, že k vytvoření takové koalice přispěla, je její vlastní díl odpovědnosti za svůj budoucí osud.

Semínko neúspěchu bylo zaseto zhruba půl roku před volbami. Voličsky, jak se zdálo, veleúspěšný projekt čtyřkoalice, se začal drolit, když lidovci ze čtyřky vypudili pro budoucího sociálnědemokratického ženicha nestravitelnou Občanskou demokratickou alianci.

ODA měla dluh, všichni o něm věděli, ale šéf lidovců Cyril Svoboda ho najednou vytáhl s výrazem člověka, který sáhne do kapsy a nahmátne hada.

Marvanové se nepovedlo ODA před tímhle účelovým trikem zachránit, místo toho se se Svobodou nechala zvěčnit na billboardu - "bylo přece před volbami" - a už se vezla.

Tento postupný a vytrvalý sešup skončil až minulý pátek.

Kdyby Marvanová ve sněmovně zůstala, mohla by asi pomalý rozklad své strany bezmocně sledovat až do konce. Mateřská dovolená vypadá jako vcelku elegantní východisko.

Jak je vidět, není pravda, že by ženy byly v politice vždycky v nevýhodě a vždycky diskriminované. První neúspěšný šéf Unie svobody a dosud senátor Jan Ruml například otěhotnět nemůže.