Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Čestmír Klos novinář

Nad slavkovským bojištěm má vyrůst obrovská koule, konkurence památné Mohyly míru.

Slavkov tak ani po dvou stech letech nemizí z prvořadého evropského vojenského zájmu, protože v kouli má být páteřní radar protivzdušné obrany Severoatlantického paktu.

Obrana proti útoku z nebes je jistě každému normálně smýšlejícímu občanu milá. Avšak umístění moderních vojenských agregátů právě doprostřed památného bojiště, na němž v armádách tří císařů v boji o novou podobu Evropy 2. prosince 1805 padlo 45 tisíc mužů, je tím nejhloupějším nápadem.

Je srovnatelný s válečnickou arogancí generálů Varšavské smlouvy, rozdmychávajících studenou válku... Kam zmizela pieta a úcta k historii, zejména, když byla tak krutá?

V současných poměrech lze jistě k vojenským prioritám přistupovat rozumněji, aniž bychom museli z preventivní obrany cokoliv slevit.

Opakovaná stylizovaná prohra na bojišti je bolet nebude. Prohra s českými úřady ano

Jenže to by i zelené mozky musely začít přemýšlet evropsky. A uvědomit si, že pro budoucí mír v Evropě je ještě důležitější než sebesofistikovanější technika prostý fakt, že na slavkovském bojišti se s pietou a se zvědavostí setkávají potomci vojáků z obou stran fronty bez jakékoli stopy nevraživých emocí.

A že se ty emoce v Evropě podařilo potlačit i na mnohem mladších bojištích, kde na sebe mířili a po sobě stříleli ještě naši otcové a dědové.

A tak až se za dva roky sejdou tisíce nadšenců ve stylizovaných uniformách, aby si připomněli dvousetleté výročí slavné bitvy, bude v nich největší emoce vyvolávat právě ona koule nad slavným krajem.

Bude vadit vojákovi ve vítězné napoleonské uniformě stejně tak jako rakouskému, potažmo českému hulánovi nebo proslulému ruskému pěšákovi.

Opakovaná stylizovaná prohra na bojišti je bolet nebude. Zato prohra s českými úřady, které povolily kontroverzní stavbu, ano.

Radar, bude-li dostavěn, se stane novou pohledovou dominantou pietního místa slavkovského bojiště a pozmění krajinný ráz chráněného území.

Z rozhodnutí Městského úřadu ve Slavkově, který si vyžádal odborné památkářské a krajinářské posudky, to nebylo přípustné:

"Zachovaný charakteristický ráz krajiny nesmí být narušen jakoukoliv nevhodnou výstavbou," píše se v rozhodnutí, které považuje za jedinou možnou dominantu bojiště Mohylu míru.

Jenže odvolací orgán na Krajském úřadě v Brně zamítavý verdikt zrušil. A přestože nevyvrátil ani jedinou z památkářských a krajinářských výhrad a ty podstatné dokonce zopakoval, povolil stavbu bez omezujících podmínek. A proti tomu se již nelze odvolat.

Kocourkovský dojem z tohoto rozhodnutí je o to silnější, že stavbu radaru na tomto místě zdůvodňuje úřad už demontovanými radary z dob Varšavské smlouvy a objekty, které po nich zbyly.

Tehdy ovšem byla studená válka proti imperialismu svatá, vojáci stavěli utajeně, veřejnost se nesměla nic dovědět, natož aby se jí ptali, ochrana napoleonského bojiště nikoho nezajímala.

Teď se doba změnila, bojiště bylo prohlášeno památkovou zónou, turistický průmysl je jedinou nadějí oblasti, stavební povolení radaru si může každý přečíst - a přesto je to podstatné stále při starém:

Odvolacímu úřadu je úplně jedno, že zastupitelstva všech osmnácti obcí v památkové zóně mají k radaru odmítavý postoj.

Úřad v rozhodnutí zvýhodňuje vojenského stavebníka dříve prostavěnými miliony, místo aby ho právě za tento šlendrián povolal k odpovědnosti.

Získat souhlas okolí s rekonstrukcí zásobovacích sítí, prostavět miliony ze státního rozpočtu, a pak tento fakt využít k nátlaku na povolení výstavby radaru - je záludné a nemělo by být trpěno. Natož zvýhodňováno.