Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Poslanec Josef Hojdar byl až donedávna postava známá jen úzkému kruhu zasvěcenců, během léta se z něj však stala persona značně proslulá.

Muž, který drží Špidlovu vládu pod krkem, ministr financí jej zve na separátní jednání, političtí analytici se snaží odhadnout výsledek procesů, probíhajících v jeho hlavě.

Pro úterní Lidové noviny Josef Hojdar tu tajenku - nebo alespoň její současnou podobu - odhalil, vládní reformní návrhy nepodpoří.

Tím se odlišil od jiných bývalých kolegů z klubu sociální demokracie, kteří ve vztahu k reformě pěstují jakousi mírnou kritiku v mezích zákona, své pozměňovací návrhy podají, až budou zamítnuty reformu ukázněně podpoří.

Pád vlády si Špidlovi vnistrostraničtí oponenti nyní těžko mohou přát

Na Hojdarovu stranu se explicitně nepostavili ani "obvyklí podezřelí", na něž se novináři většinou obracejí, potřebují-li do svého textu hlasy, kritizující současné vedení ČSSD zevnitř - například Jaroslav Foldyna nebo Jana Volfová.

Hojdar jakoby byl skutečně sám a jeho alespoň deklarovaná zásadovost byla řízena heslem 'po mně potopa', přičemž není stoprocentně jasné, zda ta záplava spláchne i Špidlův kabinet nebo jen Hojdarovu politickou kariéru.

Josef Hojdar si totiž v posledních týdnech zrovna nevystavil osvědčení pro spolehlivého člena týmu.

Na druhou stranu - pokud by vláda jeho přičiněním skutečně padla, těžko by po všech těch principiálně znějících vystoupeních, která od něj byla slyšet, mohl podpořit pravděpodobně radikálnější reformu, s níž by přišla vláda příští, aniž by přitom naprosto ztratil tvář.

Ty nepříliš nadějné vyhlídky pokud jde o Hojdarovu politickou dráhu ovšem pro poslance nemusejí znamenat velkou tragédii, jeho současná rebelie by mu mohla otevřít dveře k jiným možnostem.

Vyjednávání před hlasováním o reformě se trochu podobají pokerové partii, pro kterou je, kromě karet, které hráč drží v ruce, důležitá i jeho schopnost sugesce ve vztahu k protihráčům.

Vláda bez ohledu na své skutečné záměry musí přesvědčit své protivníky - především ty z koaličního tábora - o tom, že neprojde-li reforma, končí. Pád vlády si totiž vnistrostraničtí oponenti Vladimíra Špidly v současné situaci těžko mohou přát.

Je tedy možné, že Josef Hojdar se prostě snaží uplatňovat podobnou taktiku - bez ohledu na své skutečné záměry se snaží protivníkovi sugerovat, že je ve sněmovně odhodlán jít až do krajnosti. Komu první povolí nervy - bude vyplácet sázky, politické a možná i jiné.

V tomto případě ovšem tahá za kratší konec Josef Hojdar, kabinet asi ví, že podlehne-li jeho nátlaku, budou při nejrůznějších příležitostech povstávat noví Hojdarové a vládnutí se stane prakticky nemožným.

Naopak případný konec současné vlády by - pokud by k němu došlo jeho přičiněním - Hojdarovi přinesl momentální proslulost, těžko ovšem pro něj najít nějakou politickou alternativu v období, které by následovalo.

Možné je také to úplně nejjednoduší vysvětlení, úvahy odbojného poslance zdaleka nebyly tak komplikované a situaci prostě nedomyslel.

V tom případě už pomalu končí jeho patnáct minut slávy a hra je už prakticky rozhodnutá. A ať už dospěje k jakémukoliv výsledku, bude poslanec Hojdar mezi poraženými.