Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Adam Drda analytik BBC

Události posledního víkendu na situaci kolem reformy veřejných financí vpodstatě nic nezměnily.

V Praze demonstrovalo přes deset tisíc odborářů, kteří vykřikovali stejně přepjatá paušalizující hesla, jako v uplynulých měsících.

Jen namátkou: "Reforma je deforma" - "Ožebračení občanů si vnutit nenecháme" - "Nesouhlasíme s asociální arogancí vlády".

Nikdo by asi nečekal, že odbory začnou reformou nadšené podporovat, ale úroveň českých protestů je přesto zarážející: odborářští předáci se projevují podobně jako komunisté na předvolebních mítincích.

Odborářští předáci se projevují podobně jako komunisté na předvolebních mítincích

Takřa beze stopy racionality podporují v lidech přesvědčení, že se je politici bezohledně, zbytečně a bez výjimky snaží zadupat do země a okrádat.

Soustavně posilují představu, že se všechny hospodářské problémy státu dají vyřešit potlačením šedé ekonomiky a kriminalizací podnikatelů, kterýžto termín je pro ně zřejmě synonymem slova darebák.

Pokud odboráři nesouhlasí třeba se snížením nemocenské nebo s tím, že se středoškolské studium nemá započítávat do důchodu, je to jejich svaté právo.

I pro ně ale platí základní civilizační návyky. Normální člověk netopí figurinu ministerského předsedy ve Vltavě, ani xenofobně nehuláká, že Čechům berou práci cizáci, kterých je tu víc a víc.

Mimochodem - o politických schopnostech a názorech premiéra Vladimíra Špidly se dá jistě diskutovat, ale vytýkat zrovna jemu nedostatek sociálního cítění je absurdní.

Vláda na demonstraci prakticky nereagovala: logicky, protože deset či patnáct tisíc protestujících, ale většinou neargumentujících lidí nemůže rozkývat kabinet desetimiliónové země.

Šéfové koaličních stran se v neděli dohodli na tom, že reformní záměry udrží a že odborům mohou mírně ustoupit ve dvou bodech, avšak s tím, že ústupky nesmí vést ke zvýšení výdajů v rozpočtu.

Premiér prohlásil, že do konce roku bude připravena koncepce penzijní reformy, což je pro ozdravení veřejných financí zcela zásadní bod, a že vláda připraví zákony o majetkovém přiznání, kolkování lihovin, zavedení registračních pokladen, finanční policie atd. Politický kurz se tedy nemění.

Odborářští předáci ovšem stejně jako Špidlovi ministři dobře vědí, že rozhodující bitva se odehraje v parlamentu.

Odhodlání vlády je pěkná věc, ale dosud reforma existuje jenom na papíře a je dost těžko představitelné, že by jí koalice mohla dotáhnout ke konci, že by se mohla propracovat třeba až ke zmíněné zásadní rekonstrukci penzijního systému.

Proč? Minulý týden vrátil Senát sněmovně zákon o spotřební dani a ukázalo se, že reformu mohou zkomplikovat i členové (senátoři) Unie svobody.

Už předtím odmítl prezident podepsat zákon o DPH a pokud se rozhodne podobně postupovat i v dalších případech, bude před vládou zhruba roční hlasovací maraton.

Největší riziko však stále představují Špidlovi oponenti uvnitř sociální demokracie, poslanci, kteří se chystají vládní návrhy reformních zákonů přepisovat a předělávat a na které se orientují odboráští vůdci - není divu, sám šéf ČMKOS Milan Štěch je přece senátor za ČSSD.

Pokud vedení odborů touto cestou přispěje k tomu, že se reforma a tudíž i vláda zhroutí, dosáhne opravdu "cenného výsledku": na místo stávající vlády nastoupí buď pravice, která se pustí do ještě tvrdších opatření - nebo nějaký populistický útvar, který se státními financemi neudělá nic.

V prvním případě na tom budou pracující a státní zaměstnanci krátkodobě hůř, v druhém bude dlouhodobě postižená celá česká společnost.