Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Marek Šálek novinář

Z polí a silnic mizí traktory a kombajny, úroda se stěhuje do skladů, českým a moravským zemědělcům začíná čas bilancování.

Žádné velké dožínkové slavnosti se ovšem nekonají. Místo bujarého veselí nad poměrně bezproblémovou sklizní nás čeká jiný folklór.

Tak jako každý rok budeme i letos svědky vymáhání mimořádných dotací, z médií se už dnes valí nářky nad nepřízní počasí. Vydírání agrárníků opět doplňují slogany z dob totality: "Levně vás živíme, staráme se o krajinu!"

Například v sousedním Rakousku v těchto dnech návštěvníka venkova vítají slámové věnce, panáci a všelijaké jiné skulptury, pivo a burčák tečou proudem a v tanečním kole svorně hopsají místní agronom a přespolní výletnice, dojička s přistěhovalcem z města.

I letos budeme svědky vymáhání mimořádných dotací

Nás čekají spíš další nájezdy rozlícených zemědělců do Prahy, vidle zapíchnuté výhružně do slámy v podstavci sochy svatého Václava, vejce rozbíjející okna ministerstva zemědělství. A zřejmě další úniky daní do zbytečné nadvýroby.

Měšťák se nad lobistickým divadlem ex-jézeďáků shovívavě pousměje a případný dotaz cizince na příčinu pouličních nepokojů odbude vědoucím konstatováním, že problémy se zemědělstvím jsou přece všude na světě stejné.

Bohužel to není pravda. Násilné rozbití venkovských majetků v pádesátých letech a předimenzovaná velkoprodukce potravin uzpůsobená pro zásobování zemí RVHP způsobily, že se tuzemský agrokomplex odmítá přizpůsobit současné poptávce mnohem zatvrzeleji než jinde v Evropě.

Po našich zemědělcích můžeme těžko chtít zázraky. Spirála exportních dotací se v osmdesátých letech roztočila i na Západě a Evropa si s nimi dodnes neumí poradit. Přesto existuje způsob, jak se vymanit ze začarovaného kruhu výroby pro výrobu.

Stačí si přiznat, že všemožné agrární subvence jsou ve skutečnosti sociálními dávkami, které mají udržet zemědělce na venkově. Pak už zbývá maličkost: místo nesmyslné produkce přebytků podporovat takové úsilí zemědělců, které bude mít užitek i pro ostatní.

Kde začít? Z české krajiny zmizely během uplynulého půlstoletí čtyři tisíce kilometrů stromořadí, 49 tisíc kilometrů mezí, 158 tisíc kilometrů polních cest. Voda ve venkovských studních je víceméně nepoužitelná.

Těžká mechanizace a nevhodné zacházení s půdou způsobily, že z kdysi úrodné zeminy je mrtvý substrát, zbytky ornice odnáší vítr a déšť z polí pryč. Intenzivně obdělávané zemědělské oblasti se proměnily v nevlídnou měsíční krajinu, kde ocitnout se jinak než v autě je utrpení.

Po agrárnících zkrátka musíme chtít víc, než aby jen dál chrlili cisterny mléka, jehož výrobní náklady jsou vyšší než výkupní cena, případně tuny obilí, kukuřice a masa, na které rovněž doplácíme.

Novou zemědělskou komoditou se musí stát rovněž čistý vzduch, voda a půda. Bezpečné potraviny, zdravá zvířata, přívětivá krajina.

Bude nám vadit, když v takovém případě bude naše jídlo o něco dražší? Nemuselo by. Výměnou dostaneme zpátky k užívání a odpočinku nezanedbatelnou část rodné země.