Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Časová shoda mezi zavražděním Anny Lindhové a výročím útoků na New York a Washington jistě nebyla záměrná, rozdílné je i měřítko a způsob provedení obou těch zločinů.

Dlouhé měsíce plánovaná a logisticky komplikovaná akce proti možná impulsivnímu skutku jednotlivce.

Společné ty skutky ovšem mají jakési temné a chladné zaujetí, s nímž se staví proti těm nejelementárnějším představám toho, jak se má na tomto světě žít a umírat. Navést plně obsazené letadlo do domu plného lidí, vyčíhat si matku na nákupech a ubodat ji.

Filosof André Glucksman popisuje to, co současný svět nejvíce ohrožuje, jako nihilismus

"Evropa ztratila další díl své nevinnosti," řekla v reakci na vraždu evropská komisařka Margot Wallströmová.

Na jednu stranu by se v reakci na ta slova chtělo poukázat na to všechno, čím prošla Evropa v minulém století a uzavřít s tím, že už dávno není žádná nevinnost, kterou by starý kontinent mohl ztratit.

Člověk ale může dát komisařce za pravdu, možná skutečně existuje něco jako nevinnost Evropy, nevinnost svým způsobem netečná.

Přesvědčení, že lidská mysl je stejně uspořádaná jako pohodlná existence v blahobytných evropských společnostech, že vše má své diagnostikovatelné a léčitelné příčiny, že lidé jsou v podstatě racionální, že se s nimi - přistupujeme-li k nim správným způsobem, dá mluvit.

Je to nevinnost svým způsobem zpohodlnělá - bez znepokojujícího vědomí zejících propastí se asi žije snáze. Jedná se ale také o potenciálně nebezpečnou iluzi.

V rozhovoru pro Le Figaro francouzský filosof André Glucksman popisuje to, co současný svět nejvíce ohrožuje, jako nihilismus, který může najít vyjádření v militantním islamismu nebo nějaké jiné třeba sekulární ideologii.

Mluví o destruktivním stavu ducha, který se navíc globalizuje a pokračuje: "Ničí ve jménu živého boha, nebo třídy nebo rasy, které po mrtvém bohu zaujímají jeho místo."

"Nihilista, islámský fundamentalista, bolševik nebo fašista neuhnou před ničím, stejně jako dětský voják v Monrovii, který na otázku, zda by svým kalašnikovem zabil i svoje rodiče, odpověděl: 'Proč ne?' Nihilismus vzkvétá bez nějakých proč nebo proto."

Existuje i temný pud, který člověka nutí usilovat o neštěstí

Dovolíme si ještě jeden literární odkaz. V Camusově divadelní hře Caligula hovoří šílený krutovládce s Chereou, vůdcem spiklenců, kteří Caligulu chtějí zabít. Ptá se ho na to, co je vlastně Cherea za člověka.

Ten mu odpovídá, že je úplně obyčejný, že si někdy přeje, aby ti, které má na světě nejradši, byli mrtvi. Je to přiznání slabosti, která ovšem má šanci stát se základem příští síly.

Člověk není nějaká "tabula rasa", která pak svým chováním mechanicky kopíruje výslednice nejrůznějších vlivů - někdy blahodárných, jindy zhoubných. Svoje propasti si jednotlivec i společnost nosí v sobě a nebrat to na vědomí znamená nakročovat do nich.

Tváří tvář podobně absurdním zločinům, jako byly útoky z 11. září nebo vražda Anny Lindhové, si člověk může uvědomit, že lidstvu je sice vlastní touha usilovat o štěstí, ale že podobné skutky nejsou nějakým projevem zvrhlé mutace téhle touhy.

Existuje totiž ještě temný pud, který člověka nutí usilovat o neštěstí, pro který je zkáza všech včetně jeho nositelů jediný - jakkoli třeba nepřiznaný - cíl.

To, čemu se říká civilizace, není nějaká doširoka rozprostřená záchranná síť, ale lano provazochodcovo.