Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Ondřej Štindl analytik BBC

Před třemi lety vzbudila značný údiv zpráva, že někdejší šéf Bezpečnostní informační služby Karel Vulterin pracuje jako ředitel kasina, které navíc sídlí v budově vlastněné Mezinárodním svazem studentsva, o němž se v minulosti hovořilo jako o instituce mající - mírně řečeno - blízko ke KGB.

Včera zase přišla dlouho očekáváná zpráva - bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík "přistál" v křesle šéfa Českých aerolinií.

Oba ty příklady uplatnění vysokých státních činitelů po odchodu z funkce lze považovat za svým způsobem extrémní a vypovídající jak o obtížně se usazujících českých politických poměrech, tak i o osobních charakteristikách protagonistů.

Případ Karla Vulterina bývá někdy používán jako svého druhu memento - stát se musí o své představitele postarat, jinak dopadnou jako bývalý ředitel BIS. Navíc služba státu vytváří na straně státu morální závazek.

Stát se zachoval jako velkorysý chlebodárce, zároveň ale nezodpovědný vlastník

To jistě platí pro válečné veterány a další lidi, kteří něco obětovali nebo důsledky té služby činí obtížnějším jejich uplatnění na trhu práce. Takovým lidem jistě náleží penze a další pomoc.

Co si ale počít s lidmi, kteří opuštějí funkce nejvyšší? Jaroslav Tvrdík se stal šéfem aerolinek, jejichž většinovým vlastníkem je stát.

Nenastoupil tedy do nějaké symbolické funkce, která by pro něj znamenala příjemné přilepšení, ale dostal se do pozice, kde následky jeho rozhodnutí budou mít vliv na osudy lidí, kteří v aerolinkách pracují, a na úroveň služeb poskytovanou jejich klientům.

Otázka je, zda ti, kdo Tvrdíka do jeho nové funkce jmenovali, měli na zřeteli především jejich zájmy anebo zájem politický.

To, že dosavadní životopis Jaroslava Tvrdíka nepůsobí jako typická předehra k nástupu do funkce šéfa ČSA, a že se letos již spekulovalo i o tom, že do firmy měl nastoupit bývalý ředitel Národního bezpečnostního úřadu Tomáš Kadlec, naznačuje, že aerolinky mohou být chápány jako místo, kam lze umístit potřebné.

Stát by se v tom případě choval sice jako velkorysý chlebodárce, zároveň ale nezodpovědný vlastník.

Další rozměr Tvrdíkovu nástupu dodává skutečnost, že v zájmu nástupu bývalého ministra musel někdo odejít. Možná, že hospodářské výsledky aerolinek po obměně vedení volaly, informace v tom smyslu včera přineslo Právo - deník blízký Tvrdíkově domovské ČSSD.

Pokud je to ale pravda, vyvstává otázka Tvrdíkovy kvalifikace ještě naléhavěji. Možná, že se Jaroslav Tvrdík na místě šéfa aerolinek osvědčí a dovede ČSA k éře nebývalé prosperity, možná se alespoň obklopí lidmi, kteří to budou schopni zařídit, aniž by se bývalý ministr musel sám příliš angažovat.

Způsob, jímž se Jaroslav Tvrdík do čela aerolinek dostal, by se ale neměl stát jakýmsi vzorem, podle nějž se budou v budoucnu formovat kariéry bývalých politiků.

Jistě - stát by neměl zavírat oči nad osudem těch, kdo se pro něj nějak angažovali. Na druhou stranu schopnost postarat se o sebe snad není přehnaný kvalifikační požadavek na lidi, kterým stát svěřuje mimořádné pravomoci.

A je s podivem, že bývalý ministr, který nikdy nešetřil velkými slovy a velkými emocemi, neshledává na okolnostech startu své nové kariéry něco trochu nedůstojného.