Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Petr Fischer analytik BBC

Marná sláva, německý kancléř Gerhard Schröder umí udělat dojem, ostatně ne nadarmo díky svému mediálnímu šarmu a stejnému kouzlu ministra zahraničí Joschky Fischera vyhrál volby.

I během jednodenní návštěvy Prahy se Schröder předvedl jako zručný imagemaker.

Necvičené pozorovatelské oko a ucho by dokonce mohlo získat dojem, že mezi Českem a Německem vládne tak úžasná shoda, že jednomu stačí jen jemně naznačit, aby druhý dořekl pointu a na jejím konci začali všichni souhlasně kývat.

Tak bezproblémové ale česko-německé vztahy rozhodně nejsou. Extrémní názory, kvůli nimž Schröder před volbami nepřijel do Prahy, na české scéně pořád existují.

A mají dokonce velký vliv, jak potvrdily víkendové výroky předsedy třetí nejsilnější parlamentní strany, komunisty Miroslava Grebeníčka.

Schröderovo upozornění, že Němci by už jen neradi měnili podobu ústavy Konventu, je třeba brát velmi vážně

Petr Fischer

Ani na německé frontě není tak úplně klid. Silná sudetoněmecká enkláva stále čeká na to, až se do kancléřského křesla dostane jejich silný zastánce.

Kromě toho celé Německo teď intenzivně řeší otázku, zda už nadešla doba, kdy by bylo možné vedle pomníků obětem holocaustu vztyčit i pomník nevinným Němcům, kteří byli po 2. světové válce hnáni nelítostně pryč z míst, kde od jakživa žili.

Nemá cenu si nalhávat, že to vše nacionálně citlivá část českého a německého politického spektra bude sledovat lhostejně a že ve vhodném okamžiku nevyužije staré bolesti k populistickému volebnímu účelu.

Přesto lze kvitovat, že kancléř Schröder se s premiérem Špidlou shodli na tom, že proces vzájemného usmíření by měl běžet především v hlubších společenských vrstvách - na rovině spolků, nadací, historiků, měst a obcí, jednotlivých lidí - a nikoli jen po povrchní rovině nejvyšší politiky, která má ovšem tu výhodu, že je nejlépe vidět.

Na Schröderově návstěvě byly tentokrát důležitější jemné disonance, které pravda kvůli kancléřově mediálnímu výcviku a Špidlově neprůhledné technicistní češtině nebyly skoro k zaslechnutí.

Přitom šlo o klíčovou věc, která ovlivní budoucnost obou zemí na dlouhé roky dopředu.

Mám samozřejmě na mysli nesoulad v otázce připravované Evropské ústavy, dokumentu, jenž vytvoří důležitý rámec Evropské unii, do níž Česká republika příští rok v květnu vstoupí.

Gerhard Schröder nepůsobil v Praze silácky, ale jeho nenápadné upozornění, že Němci by už jen neradi měnili podobu ústavy dohodnutou během roku a čtvrt v Konventu, je třeba brát velmi vážně.

Ukazuje totiž, že jednání mezi velkými, Francií, Německem a Itálií a malými zeměmi, kteří na mezivládní konferenci v Římě budou usilovat o svého komisaře ve výkonném vedení EU, bude mimořádně tvrdé.

A nejde jen o komisaře. Jak připomněl nejznámější český euroskeptik a současný prezident Václav Klaus, komisař pro každého je důležitý symbol, ale to podstatné se bude dít při přesunu kompetencí do centra.

Přesněji řečeno, půjde o to, v jakých otázkách bude potřeba souhlasu všech, a kdy bude stačit prostá většina.

Je na čase jasně říci, co chceme, z jakých pozic budeme jen obtížně ustupovat

Petr Fischer

Minulost je za námi, řekl Gerhard Schröder v Praze a čeští politici neskrývali svou spokojenost.

Možná proto, že Schröderově větě tak úplně nerozuměli. Nebo je snad česká politická reprezentace připravena na tvrdý boj mezi sedmi římskými pahorky?

Při pohledu na její nesmělé činy o tom lze pochybovat. Je na čase dát jasně najevo svůj názor. Říci, co chceme a z jakých pozic budeme jen obtížně ustupovat.

Měsíc před začátkem boje by si to občané, které vláda bude v Římě zastupovat, zasloužili. Škoda že to do minulosti smířlivý Schröder Praze nepřipomněl trochu ostřeji.