Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Miloš Doležal básník

Mohla by tak třeba začínat zpráva ze středověké kroniky: koncem ledna objevila hrstka trapistických mnichů na západě Čech nedaleko Teplé rozpadlý barokní statek nesoucí jméno Nový Dvůr.

A rozhodli se zde vybudovat klášter, usadit se a vlastníma rukama pomáhat polím k úrodě. Jenže nebylo to ve středověku, ale v zimě léta Páně 1999 a onen dvůr v 50. letech zplundrovalo socialistické jezeďáctví.

Tedy: děje se to za našich dnů, právě teď a tady. Téměř na zelené louce. V krajině ležící ladem, kde se pod nálety bolševníku rozprostírají zarostlé středověké cesty vedoucí na evropský Západ a pletivo historie je tak úzce provázáno s německým živlem.

Do těchto křovin a trosek přicházejí mniši (převážně česko-moravského původu) z francouzského opatství Sept-Fons. A z Burgundska s sebou přinášejí hlubokou duchovní tradici řehole a neprovizorní, vyhraněnou zkušenost s naplňováním řádu.

A aby těch evropských vrstev a příchutí nebylo málo, autorem projektu trapistického kláštera v západočeském "zapadákově" je anglický architekt John Pawson, tvůrce věhlasný.

Les ti dá více než knihy. Učitelé věd tě nikdy nenaučí tomu, čemu tě naučí stromy a skály

Bernard z Clairvaux

V této souvislosti se nabízí otázka - kde se vlastně dnes nachází centrum a kde okraj?

Skupina mnichů prý prošla desítkami lokalit, než konečně jejich noha stanula u Nového Dvora, a toto místo je hned silně oslovilo. Tak "osudově", že si právě zde vybrali svůj domov, který nikdy neopustí, k čemuž je zavazuje slib.

Představuji si tu lednovou chvíli: alej holých kosternatých stromů je zvolna vedla pod hřbet mírného návrší, které klesá k východu do údolí Úterského potoka; nalézají ruinu, čtverec dvora.

Na první dotek asi musela "promluvit" zřejmá provázanost a srostlost torza stavby s krajinou. Pak jistá odlehlost, "tišina zálivu". A snad i onen stav - vše vratké, neutěšené, rozmlácené - jak žebrák volající po pozvednutí, zabydlení a útěšném rozehřátí.

Také si představuji, jak ti první, kteří "prozkoumávali" zdejší okolí, vstupují do rozvaleného dvora (od podzimu do podzimu zarostlého kopřivami) - budoucího rajského dvora kláštera, otevírají vrata (byla-li vůbec nějaká) a dovnitř se nahrne celá blízká krajina.

Jako by chtěl oním nepatrným pohybem až ze středověku mysticky "promluvit" Bernard z Clairvaux, který napsal: "Les ti dá více než knihy. Učitelé věd tě nikdy nenaučí tomu, čemu tě naučí stromy a skály."

Je to tedy vlastně znovu cesta od pra-lesa a zarostlosti k Logu, knize a stolu. Paradoxně toto evropské gesto v sobě nese ještě jeden (trpělivý) pohyb: rozdýcháte jedno skomírající místo a postupně se "chytne" zdánlivě vyprahlé okolí.

V blízkých vsích se o bezprizorní romskou mládež začne kdosi starat, styl zemědělské malovýroby mnichů inspiruje mladé rodiny ve vzdáleném okolí, které zemědělsky podnikají, a tak dále.

Neviditelná vlákna se pomalu prokousávají houštinami. Dnes je stavba kláštera těsně před dokončením. Devět "kmenových" řeholníků pracuje a medituje na svém místě. Okraj se v Novém Dvoře stal centrem.