Petr Fischer
Lov na chytré mozky patří k nejpodivnějším disciplínám, jimiž se vyznačuje svět, v němž žijeme.
Přesně propočítaný obchod s "podmíněným občanstvím", které je nabízeno vybraným jedincům podle přesné tabulky hodnot, má samozřejmě především ekonomické cíle.
Ale těžko pod ním nevidět politické souvislosti.
Bohaté země, mezi něž se řadí i Česká republika, řeší nedostatek kvalifikované pracovní síly tím, že si jí vybírají v chudším zahraničí.
Dělá se to různě, každý má trochu odlišné míry, ale všichni jednotně baží po mladých vzdělaných odbornících, kteří v novém prostředí nejen zaplní dírů nedostatku domácích lidských zdrojů, ale časem přinesou hostitelské zemi i příslušné zhodnocení, nadhodnotu.
Ať už v podobě skvělých pracovních výkonů nebo v rozmnožení daňových poplatníků, platících krachující důchodové systémy.
Takový popis situace vypadá poněkud cynicky, jenže i cynická vyjádření někdy mohou vystihnout podstatu věci.
Protože výkon jakékoliv ekonomiky je dnes bezprostředně závislý na množství a výkonnosti tvořivých lidí, je více než zřejmě, že bohaté země se díky svému náskoku slušně zabezpečují do budoucna, ovšem jaksi na úkor těch chudších.
Jistě, mimochodem se přitom ekonomicky pomůže stovkám, tisícům, možná desetisícům lidí, na poněkud zvrácené podstatě lovu mozku to však vůbec nic nemění.
Morálka je ambivalentní. Stačí si jen uvědomit, jak obrovské překážky mají při získávání pobytu v cizí zemi méně vyvolení.
V Česku zatím probíhá pilotní projekt rozdávání výhodných karet k pobytu. Zatím se vybírá jen ze tří zemí - Bulharska, Chorvatska a Kazachstánu.
Další země ale budou následovat a je jasné, že časem se příliv vybraných odborníků určitě zvýší. Rozdíly mezi vyvolenými a pouhými uprchlíky žádajícími o azyl a následně o trvalý pobyt jsou v Česku přímo do očí bijící.
Zatímco cizinec pečlivě vybraný v pilotním projektu ministerstva práce a sociálních věcí si už po dvou letech může na úřadech zažádat o trvalý pobyt, obyečejný cizinec, který neprošel hodnotovým sítem ministerstva, si na slastný okamžik úředního osvobození musí počkat celou jednu dekádu.
České úřady už nemohly silněji zdůraznit, že někteří zahraniční občané, většinou ti z nejpotřebnějších, jsou tu prostě trpěni, abychom učinili mezinárodnímu právu za dost.
Zatímco vybrané extratřídě, která má navíc uživaným jazykem a místem pobytu relativně blízko ke slovanskému živlu, jsou dány nikoli zelené, ale přímo "divoké karty".
Každý stát má samozřejmě právo zvolit svou imigrační politiku podle vlastních potřeb. Způsob třídění zvolený českou stranou je ovšem silně zabarvený diskriminační logikou.
Spolu s praktickým odsáváním toho nejlepšího z chudších zemí, na němž se Česko aktivně podílí, je to další z bodů, o nemž může premiér Vladimír Špidla přemýšlet.
Byl to přece on, kdo se v nedávném rozhovoru pro Právo svěřoval s tím, jak jej trápí, že západní země žijí na úkor chudšího třetího světa.
Změnit svět je těžké, změnit politiku a předělat rozjetého pilota mnohem snadnější. |