Z pera Jaroslava Veise
Léto, jak tvrdí klasik, má býti rozmarné. Rok co rok se o to snažíme, někdy v roli přímých aktérů na letních dějích, zejména však jako konzumenti zpráv o tom, co za rozmary léto zas přineslo. Zprávy to bývají nanicovaté, tak jak se sluší na okurkovou sezónu. Proč se jí tak říká, vědí už jen nejstarší pamětníci, protože na okurky dojde v těch zprávách řeč opravdu jen velmi zřídka.
Jenže, jak už to s rozmary bývá, jsou rozmarné. Sotva si na nějaký zvyknete, je fuč. To, co ještě nedávno patřilo k plnohodnotnému průběhu léta stejně neodmyslitelně jako pěna k pivu, z ničeho nic vysublimuje. Například kruhy v obilí. Vzpomínáte přece na ty pravidelné kruhové plochy, v nichž obilí polehlo nikoli náhodně, nýbrž jakoby úsilím nějakého titánského váleče sudů.
Ve zpravodajství se bezpečně objevovaly před svatou Markétou, která, jak známo, hází srp do žita a po ní by tudíž nebylo v čem kruhy dělat. Jenže letos? Za námi je dokonce i svatá Anna, která má údajně přinášet chladná rána a tím i přelom léta, kruhy však nikde! Marně listuju novinami, marně ladím rádio, marně procvakávám televizní kanály, marně surfuju internetem. Nenacházím nejen kruhy, ale co hůř ani ta rána nejsou chladná, jak bývala!
Co se vlastně přihodilo? S deficitem chladných jiter to je nejspíš jednoduché, může to mít na svědomí globální oteplování. S absencí kruhů je to horší, někdo je přece dělat musel. Pokud si dobře vzpomínám, přeli se v dobách jejich hojného výskytu skeptici s nadšenci, kdo že to je.
Ti první soudili, že kruhy dělají puberťáci zmožení horkem a nízkostupňovým pivem a poté se v nedalekém křoví smějou všem, kdo jim na tu blbost skočili. Nadšenci si zase byli jisti, že je to vlastně důmyslné poselství mimozemských civilizací, které nám takto chtějí sdělit, že nejsme ve vesmíru sami.
Přikloníme-li se k interpretaci skeptiků, pak chybějící kruhy v obilí mohou signalizovat proměny v životním stylu mladých lidí na počátku třetího milénia, zejména jejich celkově větší životní odpovědnost pro níž je typický odklon od romantického myšlenkového modelu, přecházejícího někdy v provovkativní postoje.
V případě druhého tvrzení, že totiž šlo o díla nepozemského původu, nabízí se jako nejpravděpodobnější výklad současného stavu konstatování, že nad námi mimozemšťané zlomili hůl a kruhy dělají někde jinde, v méně xenofobních oblastech vesmíru.
Ale čím léto kruhy nahradilo? Zdá se, že jsou to krachy cestovních kanceláří. Začínají obvykle na konci června, trvají do konce sezóny a jak ukazuje letošní průběh, obcházejí dokonce i opravdu velké firmy. A to i přesto, že nás po každé sezóně vždy nějaký odborník ujistí, že na trhu cestování už panují civilizované poměry, že kanceláře jsou povinně pojištěny a cestování je bezpečné. Ano, je - až do dalšího krachu.
Smutné je, že na rozdíl od kruhů v obilí tenhle rozmar léta vždycky někdo odnese - a obyčejně ten, kdo má hluboko do kapsy a hledá, jak dovolenou pořídit co nejlevněji.
Rada, že by si měl o levné cestovce pořídit informace, zejména o jejích financích, je poněkud hraběcí - nikdo mu je totiž nedá, takové věci jsou přece chráněny obchodním tajemstvím. A to je v našich končinách svatější než tajemství zpovědní, lékařské i státní.
Není divu, že se stále častěji ozývá názor, že zejména tohle tajemství by mělo mít svá pravidla - taková, aby nemohlo sloužit namísto k podnikání k podvodům. Obávám se, že k něčemu takovému je nejvyšší čas - jinak se krachy cestovních kanceláří mohou stát na rozdíl od kruhů v obilí letním rozmarem trvalým, ne dočasným. |