Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Jiří Dědeček básník

Já umím používat svůj počítač jenom jako mírně vylepšený psací stroj.

Nedávno jsem sice na pár dní podlehl dojmu, že už se mi podařilo probudit v mašince sympatie vůči mé osobnosti a aktivovat v celé šíři její skutečnou inteligenci.

Občas mě totiž vtipně upozornila: "Bacha, v lednici došlo pivo!". Odborník (syn mých přátel) mi ovšem vysvětlil, že se jedná o nějaký virus, a všechnu radost mi rychlým zásahem pokazil.

Byl to velmi mladý muž, který má ještě celý život před sebou. Když jsem se ho zeptal, co chce jednou dělat, ani na chvilku nezaváhal a řekl, že chce být počítačovým hackerem.

Nevěděl jsem, že je možné věnovat se té činnosti jako povolání, ale co já všechno nevím...

Dnešní svět je mladým lidem tak otevřený, že otázka, čím budou, je nemusí trápit. Vzpomínám si, že já jsem s ní za svého dospívání míval veliké potíže.

Ptali se mě rodiče a známí, ptali se mě pedagogové, kteří ten dotaz také trapně často činili námětem slohových prací. Mé zaryté mlčení je pak jenom utvrzovalo v názoru na můj charakter i inteligenci.

Ono však nebylo z čeho vybírat, vždyť si vzpomeňte - jeřábník, soustružník, traktorista...

Většina hochů proto z touhy po dobrodružství stereotypně uváděla: tankistou nebo letcem. (A já, abych se učinil alespoň trochu zajímavým, chtěl jsem být pásovým motocyklistou.) Ale to všechno pouze proto, že ještě neexistovali hackeři.

Chtěl bych to umět. Přál bych si svému počítači tak dobře rozumět, abych se dokázal vloupat na některé internetové stránky a udělat si z jejich majitelů legraci.

Musí to být činnost nejen duševně povznášející, ale je také podle mého názoru nesmírně společensky prospěšná!

Stovky osob i institucí si přeci v mocenské či zbohatlické pýše žádnou veřejnou kritiku nepřipouštějí, ani žerty v médiích se jich nijak zvlášť nedotýkají!

Oni vždycky řeknou, že informace jsou jednostranné, zkreslené a vytržené ze souvislosti a že novinář je blbec, takže nakonec jsou i sami nejvtipnější a jen dál upevňují oslavný pomník své bohorovnosti.

K tomu pomníku ovšem dnes už neoddělitelně patří právě i ty vlastní webové stránky, protože ty si obykle necháváme vytvářet, abychom o sobě poskytli lichotivé informace a načrtli skromný obraz své geniality.

Poplenit takové dílo musí být slast!

Kdybych se nebál, že už na to ve svém věku nemám hlavu, také bych se chtěl vyučit hackerem!

Protože však předpokládám, že jde o nárazové příjmy, které se nepočítají do důchodu, budu si muset dál přivydělávat jako ekologický aktivista, blokáč na hranicích, nevolič, přestárlý sprejer na vybrané zdi, antiglobalizační protestant či poťouchlý fejetonista...

No, nevadí. Alespoň že jsme stejné krve. Váš www.dedecek.cz.