Z pera Jaroslava Veise
Když před šesti lety lákala Česká spořitelna čerstvé studenty, znělo to moc výhodně. Založ si zvláštní účet zvaný Sporostudent, a když se budeš dobře učit, dostaneš nejen červený diplom, ale odměníme tě i my a to prémií deset tisíc korun. A dokonce to nějakou chvíli tak i fungovalo, absolventi s průměrem známek za celou dobu studia nižším než 1,5 se deseti tisíc dočkali.
Jenže potom na konci loňského roku spořitelna studentským střádalům oznámila, že už to neplatí a že místo deseti tisíc to bude jen desetina. Oznámila jim to jen tak mimochodem, ani ne dopisem. Připsala jim to na výpis z účtů, malými písmenky, přesně v duchu lidového moudra, podle něhož to nejdůležitější v oboru bankovnictví a pojišťovnictví se zásadně oznamuje těmi nejmenšími literami.
Studentům se to nelíbilo a ozvali se. Spořitelna jim své jednání vysvětlila: onen slib, protože stál jen na informativním letáku, nikoli na samotné smlouvě, byl prý pouze informativní, nikoli závazný. Dáma mající na starosti kvalitu služeb doprovodila sdělení přáním štěstí v osobním a profesním životě a sám generální ředitel zase ujištěním, že mladí lidé, zejména studenti, patří mezi ty klienty, kterých velmi váží a věnuje jim mimořádnou pozornost.
Ty odpovědi přirozeně vyvolávají řadu otázek. Třeba jak by generální ředitel Jack Stack odpověděl jiným klientům, dejme tomu starým lidem, nebo těm méně vzdělaným. Tak malými písmenky, že by to vzhledem k k předpokládané vetchozrakosti vůbec nepřečetli? Nebo by jim rovnou za drzost veškerá aktiva na účtu zabavil?
A jak mají všichni klienti, jimž spořitelna k výpisu z účtu už pravidelně přikládá nějaký informativní leták s dotyčnou tiskovinou nakládat? Házet ji rovnou bez čtení do koše, protože tam nejspíš stejně jsou jen nějaké plky, které spořitelna vůbec plnit nemusí? Nebo generálního ředitele požádat, aby jeho zaměstnanci nadále nabídkou toho, co spořitelna plnit nehodlá, neobtěžovali?
Zvlášť zajímavé by bylo dozvědět se, proč to vlastně spořitelna udělala. Vždyť od té doby, co se díky finanční injekci z peněz daňových poplatníků vzpamatovala z klinické smrti, vykazuje rok co rok pár miliard zisku.
Snížila by ji částka, kterou by dohromady vyplatila studentům s červeným diplomem, alespoň o setinu promile? Vždyť všichni studenti dohromady by pravděpodobně nedostali víc než činí zlomek každoročního bonusu k platu, který spořitelna vyplatí jednomu svému lepšímu manažerovi, neřku-li tomu nejlepšímu.
Ne, vysvětlení jejího chování je nutné hledat jinde. Možná její manažeři chtěli dobrým studentům neotřele připomenout letošní padesáté výročí měnové reformy, kdy i klienti finančního ústavu, jenž byl, tuším, předchůdcem právě České spořitelny, dostali dokonce jen padesátinu toho, co měli uloženo.
A nebo třeba chtěli dokázat, že jsou úplně jiní, než Viktor Kožený a jeho podvodnou jistotu desetinásobku investovaného dokážou nahradit právně vyfutrovanou jistotou desetiny slíbeného. Suď Bůh jak to bylo, do manažerských hlav člověk nevidí.
Každopádně, když se záležitost s nesplněným spořitelním slibem stala věcí veřejnou, ukázalo se, že vlastně řešit jde a mluvčí ústavu slíbila, že oněch deset tisíc vyplaceno bude. Nepomněla přitom zdůraznit, že nikoli jako závazek, nýbrž pouze jako velkorysé gesto dobré vůle.
Obávám se, že v tu chvíli se spořitelna dopustila další chyby. Dala všem svým klientům najevo, že nadále považuje za normální lákat je sliby, které nehodlá plnit a když už je splní, tak jen proto, že byla chycena se spuštěnými kalhotami a nemůže dost rychle utéct.
Není pak ovšem pro klienta nejlepším řešením, když vezme své peníze a z takové banky uteče sám? |