Daniel Kaiser
Letošní CzechTek u Kopidlna není první nepovolená technoparty, ke které musejí české úřady najít nějaký postoj.
Tisíce vyznavačů techna se do různých koutů republiky sjíždějí každé léto. Loni například spadl CzechTek na osadu Višňovka ve Frýdlantském výběžku.
Tamní starostka před zábavou starousedlíkům hromadně rozdávala špunty do uší, policie prý hlučnou akci nemohla zakázat, protože se jí předtím nikdo nedovolil.
Letos pořadatelé existují. Uzavřeli dokonce smlouvu se soukromým nájemcem pozemku, což je nepochybně krok správným směrem. Kdyby totiž CzechTek zůstal v hranicích pozemku, nemá aspoň obec starosti s úklidem odpadků, jaký po technomaratonech na loukách takřka pravidelně zůstává.
Jenže praxe i ve světě techna bývá barevnější. Kromě odpadu se na technoparty produkuje hluk a ten se šíří hodně daleko, v tomto případě hlavně do přilehlého Ledkova.
A jestli techno, které duní ve dne v noci, vadí Ledkovským, na to se jich nikdo z pořadatelů neptal. Demokraticky zvolená starostka například říká, že vadí.
Státu trvalo těžko uvěřitelných šest dní, než práva místních začal alespoň nějak hájit. Už minulý pátek požádala starostka hygieniky, na jejichž rozhodnutí osud takové obří technoparty závisí, aby změřili hluk.
Hygienici - připletl se jim do toho víkend - ale byli schopni začít s měřením až v úterý, až ve středu spočítali, že decibely překračují povolené normy, a ještě ve čtvrtek večer se jim nedařilo sehnat žádného pořadatele, kterému by řekli o zákazu.
Hygienická stanice byla rychlá a užitečná asi tak jako Národní bezpečnostní úřad, který dlouhé měsíce prověřoval Jana Kavana a že mu bezpečnostní prověrku nemůže dát, zjistil až na konci jeho ročního předsednictví Valného shromáždění OSN.
Mnozí účastníci internetových debat a občas i nějaký komentátor stavějí při úvahách nad CzechTekem právo desetitisíců tanečníků jednou za rok si odfrknout proti právu pár desítek vesničanů na klidný spánek.
Jenže stát při uplatňování zákonů nikdy nesmí počítat, u kolika lidí si udělá oko a kolik lidí naštve.
I kdyby zástup šťastných mladých lidí vyrušil jednoho osamělého podivína, mají úřady povinnost postavit na jeho stranu, když podivín v mládeži vidí vetřelce.
Hodně pozorovatelů soudí, že česká společnost respektive její orgány se ještě nenaučily být tolerantní. Někdy je to pravda. Existují města, ve kterých se pokutuje veřejná konzumace alkoholu na městských pozemcích, a třeba v Praze už úředníci bez velkých řečí zrušili několik hudebních klubů.
I když to bylo v centru velkoměsta, kam noční život tak nějak patří, stačilo pár stížností obyvatel. Možná jsou i normy hluku ve volném prostranství zbytečně tvrdé. O tom se může vést debata, ale jindy a jinde.
Během letošního CzechTeku se znova ukázalo, že pravidla můžete porušovat, jak dlouho chcete. Jenom vás musí být hodně, tolik, že si na vás úředníci nedovolí. |