Daniel Kaiser
Jedenaosmdesátiletý Alois Grebeníček dramatickým způsobem dokázal, že ne všechny prostoje v jeho procesu se dají svést na simulanství. V neděli zemřel, protože jeho starý organismus byl na smrt vyčerpaný.
Dost možná se teď objeví výčitky, že starého muže uštvali. Na to se dá odpovědět jenom způsobem, jakým na podobné výčitky odpovídali takzvaní lovci nacistů - připomenout zločiny, z nichž se tento stařec měl zodpovídat.
 |  |  |  |  | | | Kombinace 'otec s pověstí brutálního bijce a syn - předseda KSČM' dodala případu Aloise Grebeníčka mediální přitažlivost. | |  |  | |  | Alois Grebeníček se tři roky po komunistickém puči, od roku 1948 do roku 1951, živil jako zástupce velitele vyšetřovacího oddělení Státní bezpečnosti v Uherském Hradišti.
Různí političtí vězni, kteří prošli tamní věznicí, vypověděli, že v oddělení už tak proslulém brutalitou dokázal Grebeníček ještě vyniknout.
Bil prý vězně, někdy i staré muže, do bezvědomí, když se výslech táhl, neváhal do těla vyslýchaného pustit elektrický proud, aby si vzpomněl.
Před devíti lety byl Grebeníček obviněn z těžkého ublížení na zdraví. Vývoj nebo spíš nevývoj procesu je dobře známý. Od roku 1997 mu soudkyně Radomíra Veselá poslala celkem jedenáct obsílek, starý muž jí s železnou pravidelností obratem zasílal neschopenky.
Soudkyně Veselá dostala vystavení o neschopnosti od Ústavního soudu letos v březnu, protože proces nedokázala zahájit ani za šest let. Od neděle už i ti političtí vězni, kteří se procesu důrazně dožadovali, vědí, že žádný nebude.
Je otázka, k čemu si Alois Grebeníček svými obstrukcemi pomohl. I kdyby ho snad odsoudili, tak jako odsoudili jednoho z jeho estébáckých kolegů, který k soudu přišel a kál se, výkon trestu by pro svůj věk a chatrné zdraví nenastoupil.
Takhle bývalý nelítostný vyšetřovatel zemřel jako vyšetřovaný, který se vyhýbá formálnímu trestu, trestu, jaký by v jeho éře vypadal jako buržoazní změkčilost.
Další kapitolu případu napsal Grebeníček mladší. Ne snad že by měl pykat za to, co před padesáti lety prováděl jeho otec. Syn má ostatně vlastní vroubek - počátkem sedmdesátých let udal podle různých svědectví na vojně za politické řeči svého kolegu, který pak skončil ve vojenském vězení.
Grebeníček junior se ale během soudní kalvárie dostal do podezření, že kvůli otci ohýbá právo, když ho před soudci na revers odvážel z nemocnice a pak den před zahájením procesu najednou vzkázal, že otec náhle onemocněl doma.
A místo aby nějak reagoval na pohnutá svědectví politických vězňů - i jako předseda strany, která přímo navazuje na KSČ, - opakoval jen, že se nový režim přes jeho otce mstí na něm.
Ve skutečnosti je nový režim v zacházení s komunistickými zločinci nápadně bezzubý. Pořád ještě žije dost strůjců teroru padesátých let, o něž spravedlnost ani nezavadila.
Kombinace 'otec s pověstí brutálního bijce a syn - předseda KSČM' dodala případu Aloise Grebeníčka mediální přitažlivost.
Z procesu, který už měl tolikrát začít a nezačal, se tak pomalu stal zástupný proces za všechny ostatní, které se nikdy nekonaly, protože se jich neujal žádný vyšetřovatel nebo protože se nedožili oběti ani svědci.
Není vyloučené, že s Grebeníčkem seniorem odumře i pozornost věnovaná ještě tu a tam komunistickým zločinům a jejich pachatelům.
Kdyby to tak opravdu dopadlo, prokázal v neděli Alois Grebeníček svému synovi a straně, kterou vede, poslední cennou službu. |