Adam Drda
Předseda ODS Mirek Topolánek ve středu, v návaznosti na maraton kritických opozičních vystoupení k reformě veřejných financí prohlásil, že jeho strana bude "všemi legálními prostředky" usilovat o to, aby vláda Vladimíra Špidly na podzim padla.
Noviny z toho udělaly senzaci, pustily se do spekulací, jaký nový kabinet by se ze stávajícího parlamentního spektra mohl zrodit a oznámily, že už v ODS existuje scénář, který přinese kýžený výsledek, tedy odchod Špidlovy sestavy do věčných lovišť.
Včera však Topolánek existenci materiálu popřel a upřesnil, co jsou to vlastně ty legální prostředky: buď vláda sama požádá o vyslovení důvěry, a pak se ODS pokusí zajistit, aby ji nedostala - nebo kabinet sám shledá, že je nekompetentní, a koaliční strany se dohodnou s ostatními na vypsání předčasných voleb.
Obojí je představitelné asi stejně, jako že se z českého prezidenta stane vášnivý příznivec eurofederalismu. A plyne z toho, že ODS buď nemá šanci vládu sundat, nebo o to ve skutečnosti vůbec nestojí.
Co se týká jejích možností, jsou teď nevalné. Topolánkova strana by se teoreticky mohla dohodnout s komunisty a Špidlovými protivníky z ČSSD, že vládu společně "sestřelí", ale co by z toho zúčastnění měli?
V ČSSD je jen pár lidí, kteří by na takovou snahu snad mohli přikývnout, drtivá většina sociálních demokratů by však neschválila například zasednutí s ODS v jednom kabinetu, protože pak by se svým "programovým tezím" zřejmě vzdálili daleko víc, než nyní. ODS by zase nevytvořila kabinet s komunisty a Topolánek navíc prohlašuje, že účast strany v další vládě "přichází v úvahu jedině tehdy, když bude (ta vláda) výsledkem předčasných voleb".
Ty ovšem představují pro ČSSD i její partnery smrtelné riziko. Vládní strany by v nich mohly zcela propadnout, protože chystané reformy se lidem nezamlouvají. Každý poslanec, který by na předčasné volby kývl, se vystavuje nebezpečí, že přijde o mandát. A poslanci mají své mandáty rádi.
Rovněž je nejasné, co by vlastně z voleb vzešlo: soudě podle preferencí zřejmě silná ODS, silní komunisté, oslabená ČSSD a stabilně průměrní lidovci, asi už bez Unie svobody. Výsledkem by tedy mohl být obrovský malér: nějaká neakceschopná spolupráce všech se všemi nebo vztažení komunistů do vlády. Odpověď na otázku, co by se v takovém případě dělo s polozhroucenými státními financemi, je zřetelná a chmurná.
Co když tedy ODS vládu vůbec shodit nechce? Je to dost pravděpodobné. Už ve středu dávali Topolánkovi místopředsedové najevo, že je šéfovy plány překvapují. Reformu veřejných financí musí totiž provést každý kabinet a vždycky to bude spoustu voličů bolet.
Pro ODS je tedy zdaleka nejvýhodnější vyčkávat, nechat Špidlovy ministry, aby se do reforem pustili, nazývat jejich dílo co nejtvrdšími termíny a varovat před jeho děsivými dopady. Není náhoda, že rozprava ve sněmovně připomínala ze všeho nejvíc divadlo pro voliče a ze všeho nejmíň hospodářskou polemiku.
Pokud se reforma dostane do problémů, mohou za pár let u voleb občanští demokraté prohlašovat: vidíte, my jsme to už tenkrát říkali... .A nutno poznamenat, že nějaký problém mají operace tohoto druhu vždycky.
Vladimíru Špidlovi teď nejspíš od opozice nebezpečí nehrozí. Hrozí mu z jeho vlastní strany. Krize bývají iracionální a vláda se může zhroutit zcela nezamýšleně, nehodou, prostě proto, že některý sociální demokrat udělá třeba při druhém čtení reformních zákonů a při podávání pozměňovacích návrhů v zápalu vnitrostranického boje unáhlený tah, který spustí sérii stejně unáhlených reakcí. |