Daniel Kaiser
Rozpočtová reforma, kterou dnes dostávají do rukou poslanci, je sporná od prvního písmene. Protože různé názory jsou už na její název - reforma, jak tvrdí vládní tábor, nebo jenom seznam finančních škrtů a soubor opatření, jak oponuje ODS, disidenti v Unii svobody a s nimi různí ekonomové?
Ozývají se dokonce sýčkové, podle kterých jako by Špidlova reforma z oka vypadla Klausovým úsporným balíčkům, které předznamenaly pád pravicové vlády v roce 1997.
Od balíčků se ovšem Špidlův projekt trochu liší - hned dnes by se totiž poslanci mohli dostat k systémovému a - jak se zvyklo říkat - prorůstovému snižování daní z příjmů firem. I když daň spadne jen o tři procenta ročně a jen na 28 procent, stojaté vody české daňové politiky trochu rozčeří. A trochu se bude zpřísňovat i stavební spoření, časem snad i sociální dávky. Ještě v březnu by si většina skeptických pozorovatelů a analytiků nevsadila ani na to.
Ale reforma obsahuje i body, které zkomplikují podnikání živnostníkům. Na pokus ozdravit státní finance by tedy mohlo doplatit hodně malých podnikatelů a lidí, kteří dnes možná státu moc neodvádějí, také ale po něm nic nechtějí.
Někteří nevládní ekonomové, kteří sepisovali reformní návrhy pro ministra financí, jsou prý zklamaní, kolik jejich nápadů semlela politika. Z ekonomického hlediska se tedy nic moc převratného nechystá. V politice ale možná právě zažíváme tektonický zlom.
Netýká se malých vládních stran a netýká se ODS, která vlastní alternativu vůbec nepřipravuje a vládní reformu ovlivňuje jenom pasivně, jako antisociální strašák, jímž Špidla děsí reptaly ve vlastních řadách. Zlom se týká vlastně jen ČSSD. Když poslanec Vladimír Laštůvka - v sociální demokracii spíš nalevo - mluví o krizi sociálnědemokratické identity, asi moc nepřehání.
Poslední měsíce praská v českém sociálnědemokratickém mikrosvětě řada tabu, předáci ČSSD otevírají témata, za něž by se v půlce 90. let možná vylučovalo ze strany. Vladimír Špidla po návratu ze summitu levicových lídrů v Londýně přijímá do svého pohledu nejistotu globálního kapitalismu a chce o ní povědět i svým spolustraníkům. Připravuje se plošné propouštění ve státní správě.
Ministryně zdravotnictví Marie Součková dokonce oprášila myšlenku některých svých ódéesáckých předchůdců, že by si pacienti měli začít platit u doktora. Sociální demokracie jakoby se už se přestávala bránit vážným úvahám o důchodové reformě.
Bez ohledu na to, jak bude reforma vypadat, až vypadne z třetího sněmovního čtení, už se asi v ČSSD rozjel jakýsi programový revizionismus. Je pomalý, jisté zvraty se nedají nikdy vyloučit, přesto si člověk jen horko těžko dokáže představit, kterak v příští volební kampani Špidla, Součková, Škromach a Sobotka znovu nabízejí sociální program bez omezení a bez toho, aby se zesměšnili.
Možná by se tedy balík vládních zákonů, o němž se bude rozhodovat ve sněmovně, neměl jmenovat reforma rozpočtů, ale reforma sociální demokracie. |