Adam Drda
Politický nesoulad mezi českým prezidentem a premiérem se opět stal aktuálním tématem: Václav Klaus v pátek překvapivě odmítl podepsat vládní novelu zákona o Dani z přidané hodnoty, která je součástí vládní reformy veřejných financí. Zákon se tak vrací zpátky do poslanecké sněmovny.
Premiér Vladimír Špidla na to včera zareagoval výrokem, narážejícím na politickou minulost hlavy státu v opoziční ODS: "Nerozumím tomu, zdá se mi, že se spíš chová jako stranický předák, než jako prezident republiky." Má Špidla pravdu, nebo to přehnal?
Ústava dává prezidentovi právo odmítnout zákon, který k němu doputoval z parlamentu. To ústavní opatření však není "mocenské" a neslouží k tomu, aby se prezident mohl zapojovat do "politické soutěže" - což je patrné už z faktu, že poslanci mohou hlavu státu přehlasovat a věc je vyřízena.
Daleko spíš jde o právo, které předjímá autoritu hlavy státu. Počítá se s tím, že odmítne-li prezident verdikt zákonodárců, má k tomu zcela zásadní důvod, jímž je například nesoulad zákona s ústavou nebo s demokratickými principy. A současně se předpokládá, že prezident požívá takové úcty, která poslancům nedovolí jeho výhrady ignorovat a naopak je přinutí, aby je pečlivě zvážili.
V neposlední řadě má zmiňované právo hlavy státu značný význam směrem k veřejnosti: prezident jí dává najevo, že se v politice něco stalo špatně a že je třeba napřít pozornost k tomu, jak se to bude napravovat.
Václav Klaus odmítl zákon o DPH. Věcně vzato to pro vládu není katastrofa, jakkoli články v dnešním tisku tak vyznívají, ale spíš komplikace navíc - jedna z mnoha komplikací, s nímiž se kvůli slabé jednohlasé převaze nad opozicí vláda potýká. Zákon je důležitá součást reformy veřejných financí, nicméně je to jen jeden bod, s nímž reforma nestojí ani nepadá.
Hlasování o prezidentském vetu přijde podle všeho na řadu teprve po prázdninách, ale první "paklík" reformních opatření začne sněmovna projednávat už v úterý. Vláda ho bude zjevně protlačovat s vypětím všech sil - pokud se jí to kvůli nejednotnosti koaličních stran a zejména ČSSD nepovede, jeden zákon o DPH už jí moc nepřitíží.
A naopak, jestliže Vladimír Špidla najde podporu teď, pak si ji zřejmě zajistí i na podzim, navzdory vytrvale rebelující Haně Marvanové, s níž se při troše obratnosti jistě dá dohodnout. Krátce po loňských povodních Špidla takovou obratnost neprojevil, národní prostopravda však říká, že chybami se člověk učí.
Ale zpět k prezidentovi a k tomu, co ho k odmítnutí zákona vedlo. Na internetové stráce pražského Hradu se lze dočíst následující argumenty, podepsané ředitelem tiskového odboru: za prvé, důležitým zákonem se prý nezabýval Senát - jenomže druhá parlamentní komora se běžně rozhodne "nezabývat se" zákonem, s nímž souhlasí, to je zažitá praxe.
Druhý argument: vládní návrh zákona byl změněn poslanci a prezident si prý nebyl jist, zda změny vyhovují vládním záměrům - to se ovšem mohl snadno zeptat, má přece přístup na vládní schůze.
Za třetí se prý Václav Klaus rozhodl (cituji) "na základě četných dopisů občanů, podnikatelů, firem" atd. Pokud ovšem Hrad nesděluje, co závažného se v těch "četných dopisech" psalo, jeví se tenhle důvod podobně, jako někdejší odvolávání se na údajné názory "tisíců pracujících"...
Václav Klaus se nikde jinde ke svému rozhodnutí nevyjádřil. Kdyby jeho lidé projevili politickou prozíravost, namáhali by se zdůvodnit prezidentský postoj o něco pečlivěji. Takhle se kritizujícímu premiérovi lze jen těžko divit: prezidentova motivace je nejasná, za to je nepochybné, že vládní reformu nejhalasněji napadá ODS, tedy Klausovo "dítě", a komunisté, s jejich pomocí byl zvolen do úřadu.
Kdyby se jeden z citovaných prezidentských argumentů, totiž ten o pozměňovacích návrzích, vzal docela vážně, pak možná Vlasdimíra Špidlu opravdu čekají těžké měsíce: Jeho oponenti v sociální demokracii už prohlásili, že se budou snažit uvést reformu do souladu se stranickým programem. Bude-li se jim to dařit, pak může prezident vracet zákony do sněmovny bezmála automaticky. |