Z pera Břetislava Rychlíka
Jako občané této kuriózně zprivatizované země platíme neustále za něčí neschopnost, metody pokusů a omylů, za nebetyčnou drzost při spolupráci podvodníků a šejdířů či benevolenci státu a jeho orgánů. Ty platby se dělí rovnou měrou mezi všechny občany, včetně malých dětí a starců a, jak známo, jdou do stovek miliard. Kde na to má člověk pořád brát, že ano, pane exřediteli Železný.
Zkraje devadesátých let minulého století bral jsem všecky výdaje jako daň za líhnoucí se demokracii i splácení dluhu za onen nesmysl postavený na násilí jménem socialismus. Dnes ty ukradené, vytunelované miliardy otravují život při každé jízdě po rozbitých silnicích, při zprávě o nemožnosti zajistit finance na vzdělání, vědu, nemocnice, při pláči ministerstva kultury nad nedostatkem prostředků na opravu památek či směšných částek na ubohé živoření kulturních časopisů třeba.
Jeden z největších průšvihů, který měla vláda v minulém volebním období byl hrozící pád České spořitelny. Pádem tohoto lidového ústavu, ošetřujícího úspory nás, drobných střadatelů, by se celá země zachvěla, jak praví klasik.
Desítky miliard z našich daní vlila vláda do Konsolidační banky, aby mohla být spořitelna prodána zahraničnímu zájemci. Vedení banky poté, co zkreslovalo účetnictví a vykazovalo větší zisky než banka měla, se odměnilo za tuto devastaci zlatými padáky, že ano, pane exřediteli Klapale.
Občan, který platí poctivě se zaťatými zuby všechna zařvání a skotačení středoevropského ekonomického tygra, má v tomto českém cirkuse postaráno o zábavu i pro své potomky, jako kdysi za socialismu. Občan, který banku osobně nepřipravil ani o halíř má navíc tyto zážitky.
Kdysi jsem se stal se dvěma lidmi ručitelem na novomanželskou půjčku. Novomanžel po čase odjel do Ameriky, cosi úředně zanedbal, zbytek půjčky v řádu dvaceti tisíc korun se dostal k soudu. Občan ručitel zareagoval a zajistil splacení. To bylo v roce 2002.
V roce 2003 tentýž občan, nyní exručitel, že ano milé manažerstvo banky, se dovídá následující. Tři až pět let je v klatbě a nesmí obdržet od svého bankovního ústavu žádný úvěr, žádnou půjčku, nemůže mít debet na svém účtu, kam prokazatelně posílá své příjmy a úspory téměř 25 let a nedluží nikomu nic.
Rizikovým klientem je pro banku do konce života. Banky si navíc v rámci poskytování informací tuto informaci sdělí. Číslo rizika je vysoké – 6. Jaké má takový Petr Smetka, Barak Alon, Viktor Kožený, František Chvalovský?
Kolik bývalé vedení České spořitelny, trestně stíhané za příjmy navýšené neexistujícími vyššími zisky? To musí být číslo, které bere dech, že ano milé české bankovní domy.
Představte si to. Vrah, který vyjde z vězení je nevinný, odseděl si trest. Nikdo mu nesmí říct, že je dále trestán. Drobný střádal je stigmatizován do konce života za ručení. Tady musí opět nastoupit klasik české absurdity a blbosti poměrů Jaroslav Hašek.
Ten ve Švejkovi popisuje, jak po domovní prohlídce rakouské policie u načálstva české obce sokolské byly uděleny tyto tresty. Ten, kdo doma přechovával celý kroj a šavli, dostal pět let. Ten, kdo měl pouze čepici a čabraku, deset let. Ten, u koho nic nenašli, dostal nejvíc. Protože byl rafinovanej! |