Ondřej Štindl
Pražští radní jako by se rozhodli vykročit za omezené české horizonty, zapomenout na tradiční poučku, že je lepší držet se pokud možno při zemi, a dokázat, že česká metropole může být v plném smyslu toho slova světová, ba nejsvětovější.
Nějak tak by mohl o rozhodnutí požádat o pořadatelství olympijských her v roce 2016 referovat přesvědčený optimista.
Skeptik by řekl spíš něco o pozoruhodně volném kontaktu pražské radnice s realitou, případně o populismu jejích představitelů.
Vícero komentátorů v souvislosti s nápadem uspořádat v Praze olympiádu, připomíná heslo "chléb a hry" známé ze starého Říma.
To heslo je míně jako dost cynický souhrn toho, co by měl vládce občanům nabídnout, aby od nich měl pokoj.
Česká veřejnost má - stejně jako lidé jinde ve světě - hry ráda, o sportu se dokonce někdy mluví jako o téměř jediné věci, která je v Česku schopna vyvolat nějaká celonárodní hnutí.
Představa, že by v Praze a okolí probíhaly olympijské soutěže je tedy pro veřejnost jistě lákavá, možná i proto je kritika záměru hry v Praze uspořádat ze strany politiků formulována velmi decentně.
Prezident Václav Klaus řekl, že jako celoživotní sportovec by hry v Praze přivítal, zároveň vyjádřil pochybnost, zda si radní nechtějí ukousnout příliš velké sousto. V podobném duchu se vyjádřili třeba i Petr Nečas z ODS nebo unionista Karel Kühnl.
Nápad s olympiádou se naopak zalíbil šéfovi poslaneckého klubu KSČM Pavlovi Kováčikovi, který v olympiádě vidí "generátor hospodářského růstu", možná proto, že v dobách komunistického režimu se hospodářský pokrok často motivoval různými megalomanskými akcemi. Většinou, pravda, bez úspěchu.
V souvislosti s olympijskými ambicemi Prahy by snad bylo namístě připomenout peripetie jiné sportovní akce, která by se v českém hlavním městě měla pořádat - mistrovství světa v hokeji.
Je to akce řádově mnohem menší, navíc v Praze už v minulosti vícekrát proběhla. To ovšem nijak nezabránilo značnému zmatku kolem stavby potřebné haly a odkládání termínu o rok.
Žádostí o uspořádání olympijských her tedy magistrát vyslovuje předpoklad, že je schopen zařídit, aby se pdobné ponižující situace už neopakovaly. A nejde jen o to.
Kritici záměru radních často argumentují náklady, které by si taková akce vyžádala. Je tu ovšem ještě jeden problém.
Výstaby sportovišť dalších projektů pro olympiádu potřebných by si vyžádala značné množství veřejných zakázek.
Právě s kulturou veřejných zakázek je ovšem české hlavní město - jak prokázaly i kontrolní akce - dost na štíru.
Pražská radnice nemá pověst místa, kde se vše odehrává průhledně a efektivně, kde neexistují nějaké postranní ekonomické zájmy.
Vedení radnice by mělo dokázat, že se od téhle minulosti chce odstřihnout, a že se mu to daří.
Jinak by se totiž v jeho olympijských ambicích sotva dalo vidět víc, než snaha naplnit to zmíněné starořímské heslo o chlebu a hrách. |