| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
| Zprávy: ČR |
| neděle 6. července 2003, 09:18 SEČ |
| Radiofejeton: Strážnické legendy |
 |
| Z pera Břetislava Rychlíka Letošní ročník Strážnických slavností měl vyšší požehnání, jako celá lidová kultura. Byl snad hlídán a požehnán samotným Pánem Bohem, a jistě ne proto, že milý ředitel Ústavu lidové kultury doktor Jan Krist je lidovec. Ve Strážnici obvykle pršívá, je vypracována ústupová varianta zkoušek i vystoupení mimo přírodní amfiteátry. Ale pokud vysloveně nepadají z nebes kýble vody, folkloristi obětavě vystupují, i kdyby jim měly kroje zmoknout. Protože, kdo nezažil úchvatnou scenérii ve skanzenu vesnice jihovýchodní Moravy s pohledem na vinohrady, věže strážnického piaristického kostela a vinařskými búdami nad zvlněným terénem, netuší, o čem mluvím. Neslyší totiž ten zvláštní bzukot barevného lidstva, indiánských kmenů ve svých krojích, a erupce nálady, které z nich tryskají. Jednou divoké, jindy teskné. Skanzen jako myšlenka strážnických etnografů, zvěčnělého primáše Vítězslava Volavého a Josefa Tomše, rodáka z Hrubé Vrbky na Horňácku, je dílo prozíravé a předvídavé. Když se začal budovat, byla Strážnice plná malebných domků, selských stavení a uliček. Okolní dědiny to byly ještě kompletní skanzeny. Sedlcké tetičky chodily v kroji i mezi přibývajícími paneláky. Začátkem sedmdesátých let jsme na luka za Baťovým kanálem, kde byl skanzen zamýšlen, chodili otráveně na brigády jako studenti místního gymnázia. Dnes areál zarostl stromy, vinicemi, je několikrát ročně obydlen a probuzen činností, která je už civilizační, až divadelní variantou umění, což dřív ani uměním nebylo. Kroj, písnička, tanec, to byl životní styl, řád, kultura, duše lidu. Stejně jako schopnost udělat si z bláta, slámy a kravského trusu nepálené cihly, vybrat kameny z potoka či z pole, přitesat trámy a postavit dům. Úchvatnost strážnických nocí je tato: někde hraje muzika, ti naši indiáni mají kroje, kolem jde mladý muž v civilu, v baťohu či přes rameno má husle. Vytáhne je a přidá se. Ptám se, odkud je. Z Čech, jiný z Brna. Všiml jsem si, že přibývá technicky rychle hrajících muzikantů, ubývá zpěváků s vysokým "grífem" v hrdle a nekončící záplavou písniček. To srovnání si může každý udělat, když slyší zpívat legendy - Dušana Holého z Hrubé Vrbky, Milana Križa z Hrochotě na středním Slovensku, Luboše Málka z Korytné na Kopanicích či Václava Harnoše ze Strážnice. A když i já se před muzikou prosadím. Jiná legenda - muž, který nechyběl od roku 1946 u žádného z ročníků, rozhlasový redaktor jednaosmdesátiletý Jaromír Nečas. Ten připravil pořad z pravěku živé písně. Tedy nejstarší nahrávky českých a moravských lidových písniček. Od rekonstruovaných nahrávek na voskových válečcích, jak je v letech 1909-1912 pořídil Leoš Janáček se svými spolupracovníky, po nejstarší rozhlasové či gramofonové nahrávky. Tato archeologie dokazuje mnohé. V prvé řadě sílu a kvalitu těch starých, dávno mrtvých zpěváků. V druhé řadě však, že už Janáček a později Akademie věd byli podporováni ve svém úsilí o zachování folklóru granty. Tedy hluboce předtím, než si komunismus, jako lidový režim, přivlastnil lidovou kulturu. Oni už tehdy moudří lidé věděli, že se nám může stát to, co jsem si ověřil při setkání s Lužickými Srby letos ve Strážnici. Naklonil jsem se k ženám v kroji a zazpíval jim lužickosrbskou píseň, kterou mne naučil Ludvík Vaculík. "Nietkle mi povedz holičo…" Ženy mi nerozuměly. Už to byly Němky, které znaly lužickosrbsky jenom některé texty písniček. |
| | |
| ||
 | ||
| | |
| ||
| Akciové trhy: 06:13 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
