| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
| Zprávy: ČR |
| pondělí 01. července 2003, 09:30 SEČ |
| Radiofejeton: Uzel na kapesníku |
 |
| Z pera Terezy Brdečkové Lustrační zákon bude u nás platit i nadále. Je to vítězství, přestože by to měla být spíš samozřejmost. Ale proč se nakonec neradovat ze samozřejmostí? Lustrační zákon je děravý a některé negativní lustrace jsou k nevíře. Určitě se nepodařilo dokonale ochránit českou společnost před exponenty minulosti, před lidmi schopnými doslova všeho. Ale bohužel, lustrační zákon je v současné době skoro jediné znamení, že český stát odsuzuje svou komunistickou minulost. Prezidentovi pomohli k mandátu komunisté, v České televizi běží narudlá Nemocnice na kraji města a soudy vyřizují dávné křivdy liknavě. To všechno podporuje autocenzuru, které se i slušní lidé těžko brání. Zkuste si zanadávat nahlas na komunisty. Asi rychle zjistíte, že je to jiný pocit než třeba v roce 1990. Mít negativní názor na komunisty a estébáky prostě vyšlo z módy. Příliš často slýcháme od bývalých agentů a komunistů: ano, byl jsem tam, ale jenom chvilku. Byl jsem tam, ale myslel jsem to dobře. Vedle autocenzury je dalším problémem přirozená lidská potřeba vytěsňovat nepříjemné vzpomínky. Mně samotné se občas stává, že už v Česku nechci žít. Když tenhle svůj pocit zkoumám zblízka, zjistím, že část z něj tvoří má touha už nikdy o zločinech komunismu neslyšet, odjet a nechat za sebou všechny bývalé agenty a jejich svazky, zapomenout na děsivé osudy lidí, kteří prožili životy v lágrech anebo jen v ponížení, přestože nikdy nepřekročili zákon. Ano, touha zapomenout. Je to dávno a já za to nemůžu, já u nich nebyla, já chci žít. Ve městě Příbrami mají muzeum. Přední trakt budovy je omítnutý a zrekonstruovaný, je chloubou města a pořádají se tu výstavy a kulturní podniky všeho druhu. Zadní trakt je neopravený, vlhký a viditelně do něj nikdo neinvestuje. Zadní trakt je totiž Muzeum III. Odboje, instituce, která nevzkvétá dík státu či všestranné solidaritě, ale hlavně dík nadšení pár historiků a bývalých politických vězňů. Když přijedete do Příbrami a zeptáte se, kde muzeum III. Odboje je, mnoho občanů odpoví, že nevědí. Jsou to všechno lidé, kteří také chtějí zapomenout, protože chtějí žít – jinak si nedovedu vysvětlit, že mohli v tak malém městě minout muzeum, které je padesát metrů od náměstí. Nerozumím také proč se návštěva Muzea III odboje nestala povinnou součástí školní výchovy. A proč se součástí všech učebnic nestal aspoň jeden exponát. Je jím mapa Československa s vyznačenými tábory a věznicemi. V letech 48 – 68 jich komunisté udržovali čtyři sta. Byly v každém okrese. Přehlédnout je muselo být těžší než nevšimnout si stáda slonů. Ale zapomenout na ně je lehčí, než by člověk věřil. Protože lidská paměť je zvláštní věc – funguje selektivně a nemá vůbec nic společného se svědomím. Takže lustrační zákon má dvojí smysl: jednak brání aspoň nějkřiklavějším nestydatostem bývalých komunistů a estébáků. A za druhé plní funkci uzlu na kapesníku. Pokud nevěříte, udělejte si výlet do Příbrami – a pokud věříte, udělejte si ho také. |
| | |
| ||
 | ||
| | |
| ||
| Akciové trhy: 00:54 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
