Z pera Jiřího Dědečka
V pátek se rozdávalo vysvědčení. Moje dcera měla v prvním ročníku na gymnáziu dvě čtyřky. Místo abych si zoufal, snažím se na věc nahlížet z té lepší stránky: za takové známky jí alespoň nemusím kupovat žádný dárek, kdežto v případě pěkného vysvědčení bych se nevykroutil.
Jinak jsem pochopitelně nesmírně šťasten, že mohu své děti zadarmo posílat do české školy, nakonec opak je trestný. Říkám si, že tam přinejmenším přivyknou lidské zlobě a blbosti, s níž se budou celý život setkávat. Mimo to od našeho vytíženého škoství neočekávám nic .
Letošní školní rok se vyvíjel poměrně velmi klidně, proto mne nepříjemně překvapilo, že se ani jedno z mých dětí na ten příští netěší. Pravil jsem výchovně, že to já jsem se do školy vždycky těšíval, a tak jsem se do vykreslování půvabů povinné školní docházky zapletl, že mne vyzvaly, ať tedy zavzpomínám na něco opravdu pěkného z totalitních škamen. Zdálo se mi, že to nebude žádný problém...
Nejprve jsem věnoval láskyplnou vzpomínku karlovarské soudružce učitelce třídní, která hmatem zálibně kontrolovávala, máme-li my, chlapci, pod červenými trenýrkami ještě plavky (slipy se tenkrát nosily jenom v kapitalistickém světě).
Pak jsem připomněl soudruha učitele, co nás učil dílny, to už bylo v Praze na druhém stupni, a co rád strkával ruce dívkám zezadu pod svetr. Jednou se spletl a vsunul dlaň spolužačce Lence zpředu, ale její tatínek učil fyziku, a tak jsme už druhý den měli na dílny někoho jiného. (Tenkrát mi ho bylo líto, dnes mu snad i trochu závidím, ale to dodávám jen pro BBC, dětem jsem to z výchovných důvodů zatajil.)
Na závěr jsem se ještě krátce zmínil o pedagozích na SVVŠ, kteří s námi ještě v září v osmašedesátém zpívali při okupačních stávkách na melodii Johna Browna "Až bude Gustáv Husák viset na větvi, to bude na tom světě ráj", ale už v listopadu statečně před celou třídou v slzách uznali svůj omyl a žádali pro sebe nejpřísnější stranickou důtku.
A jako bonbónek jsem uvedl pár konkrétních příkladů z našeho okolí, kdy pedagog brzy po sametové revoluci s obdivuhodnou hloubkou přesvědčení přešel od KSČ přes OF do ODS či ČSSD - a náhle jsem začal mít dojem, že moje slova padají na úrodnou půdu.
Abych jim dodal na důrazu, nepředloženě jsem se ohnal vlastním závěrečným vysvědčením, bylo na něm sedm čtyřek a trojka z chování. Děti se mohly uválet smíchy a pravily, že to tedy kvůli mně ještě jeden rok zkusí. |