| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
| Zprávy: ČR |
| pátek 27. června 2003, 09:30 SEČ |
| Radiofejeton: Římské fontány a jeden lidský osud |
 |
| Z pera Zdeňka Lukeše Byl jsem pár dní v Římě na konferenci o rekonstrukci staveb a městského parku Villa Borghese. Akce se konala v budově Britské akademie na okraji zahrad a tak jsem procházel každý den dvakrát z hotelu a do hotelu krásnou přírodou. Město bylo rozpálené, slunce žhnulo od rána do večera a já hledal stín pod starými piniemi, kde šuměly fontány. Takhle tu kdysi bloumal Ottorino Respighi nebo taky architekti Plečnik a Kotěra, tehdy čerství absolventi vídeňské akademie, odměnění cestovním stipendiem do Itálie. Vzal jsem si na čtení útlou knížku, kterou mi půjčil básník Zbyněk Hejda. I ta se vlastně týkala osudů jednoho architekta. Byly to vzpomínky Šimona Welse, které v roce 1939 přepsal jeho syn Rudolf. Ten byl významným architektem meziválečné éry, žák Ohmannův a Loosův. Zbyněk Hejda viděl jeho jméno na výstavě Splátka dluhu, kterou jsem věnoval německy hovořícím architektům v Praze a upozornil mne na knížku, jejíž vydání v Torstu kdysi připravil. A tak jsem seděl na lavičce v římském parku a četl osudy židovského obchodníka z Oseku u Rokycan. Líčí v nich své mládí a cesty s tatínkem po Čechách, chudičkou domácnost i vlastní snahy vybudovat v obci malý krám. To se mu po velkém úsilí nakonec podařilo, oženil se a když se mu narodil syn Rudolf - onen později významný architekt - popisoval Šimon Wels ve svých pamětech jeho výchovu, nemoci, i snahu dopřát mu lepší život, než prožil sám. A hlavně zajistit, aby mohl - místo shánění zboží a prodávání ve venkovském krámku - studovat. Je to neobyčejně dojemná četba a hluboce lidské vyprávění prostého, ale pracovitého a poctivého člověka. Poslední den mého římského pobytu jsem se vypravil do středu města. Posadil jsem se na schodiště Michelangelova náměstí na Kapitolu, kde se právě chystal večerní koncert - Beethovenova Devátá - a dočítal poslední stránky Welsových pohnutých osudů. Závěr jeho vzpomínek byl velmi optimistický - přese všechny maléry byla rodina nakonec zaopatřena a Rudolf mohl jít studovat na tehdy snad nejprestižnější školu - vídeňskou uměleckou akademii. Knížku jsem dočítal za monumentálních tónů Ódy na radost. Hudba strhla všechny přítomné natolik, že povstali a poslouchali velkolepý závěr. Četbu jsem samozřejmě přerušil a poslední řádky - Hejdův doslov - jsem přečetl až posléze, i když osud nadaného architekta jsem znal dobře. Rudolf Wels požádal v roce 1939 o americké vízum. Nedostal je a o tři roky později zahynul se ženou a dítětem v Osvětimi. |
| | |
| ||
 | ||
| | |
| ||
| Akciové trhy: 00:46 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
