| pátek 27. června 2003, 09:30 SEČ | | Radiofejeton: Římské fontány a jeden lidský osud | 
| Z pera Zdeňka Lukeše
Byl jsem pár dní v Římě na konferenci o rekonstrukci staveb a městského parku Villa Borghese. Akce se konala v budově Britské akademie na okraji zahrad a tak jsem procházel každý den dvakrát z hotelu a do hotelu krásnou přírodou.
Město bylo rozpálené, slunce žhnulo od rána do večera a já hledal stín pod starými piniemi, kde šuměly fontány. Takhle tu kdysi bloumal Ottorino Respighi nebo taky architekti Plečnik a Kotěra, tehdy čerství absolventi vídeňské akademie, odměnění cestovním stipendiem do Itálie.
Vzal jsem si na čtení útlou knížku, kterou mi půjčil básník Zbyněk Hejda. I ta se vlastně týkala osudů jednoho architekta.
Byly to vzpomínky Šimona Welse, které v roce 1939 přepsal jeho syn Rudolf. Ten byl významným architektem meziválečné éry, žák Ohmannův a Loosův.
Zbyněk Hejda viděl jeho jméno na výstavě Splátka dluhu, kterou jsem věnoval německy hovořícím architektům v Praze a upozornil mne na knížku, jejíž vydání v Torstu kdysi připravil.
A tak jsem seděl na lavičce v římském parku a četl osudy židovského obchodníka z Oseku u Rokycan. Líčí v nich své mládí a cesty s tatínkem po Čechách, chudičkou domácnost i vlastní snahy vybudovat v obci malý krám.
To se mu po velkém úsilí nakonec podařilo, oženil se a když se mu narodil syn Rudolf - onen později významný architekt - popisoval Šimon Wels ve svých pamětech jeho výchovu, nemoci, i snahu dopřát mu lepší život, než prožil sám.
A hlavně zajistit, aby mohl - místo shánění zboží a prodávání ve venkovském krámku - studovat. Je to neobyčejně dojemná četba a hluboce lidské vyprávění prostého, ale pracovitého a poctivého člověka.
Poslední den mého římského pobytu jsem se vypravil do středu města. Posadil jsem se na schodiště Michelangelova náměstí na Kapitolu, kde se právě chystal večerní koncert - Beethovenova Devátá - a dočítal poslední stránky Welsových pohnutých osudů.
Závěr jeho vzpomínek byl velmi optimistický - přese všechny maléry byla rodina nakonec zaopatřena a Rudolf mohl jít studovat na tehdy snad nejprestižnější školu - vídeňskou uměleckou akademii.
Knížku jsem dočítal za monumentálních tónů Ódy na radost. Hudba strhla všechny přítomné natolik, že povstali a poslouchali velkolepý závěr. Četbu jsem samozřejmě přerušil a poslední řádky - Hejdův doslov - jsem přečetl až posléze, i když osud nadaného architekta jsem znal dobře.
Rudolf Wels požádal v roce 1939 o americké vízum. Nedostal je a o tři roky později zahynul se ženou a dítětem v Osvětimi. |
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:46 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|