Adam Drda
Předáci Českomoravské konfederace odborových svazů, kteří na dnešek svolali demonstraci před úřad vlády, jsou lepší taktici než jejich kolegové z menší Asociace samostatných odborů.
Pánové z asociace totiž vytroubili do světa, že na protest proti reformě veřejných financí "obrátí Prahu vzhůru nohama" - vybudili očekávání lidových bouří a jejich čtvrteční akce na Staroměstském náměstí a průvod metropolí pak (mj. kvůli slabé účasti) skončily fiaskem.
Zkušenější vedení konfederace jde na věc s jistým trikem: říká sice, že přijedou tisíce nespokojenců, ale jedním dechem dodává, že žádný průvod neplánuje, že tentokrát chce vládě pouze lehce zahrozit a že opravdu vážné akce by mohly nastat později, pokud vláda odbory nezačne brát vážně.
Úspěch je tak předem zaručen, ať už dorazí těch tisíců pět nebo jen dva - zvlášť když člověk vezme v potaz, že koaliční kabinet jednání s odbory neodmítá, i když by odboráři byli rádi, kdyby to tak vypadalo.
Odhlédnuto od taktiky se ale obě skupiny - asociace a konfederace - od sebe neliší.
Za prvé zdůrazňují vzájemnou podporu a tvrdí, že odpříště budou postupovat společně.
Za druhé vznášejí proti reformě identické výhrady: je to prý asociální plán, který postihne zaměstnance a chudší vrstvy. Je ho třeba vyrovnat, aby "spravedlivě" dopadl i na podnikatele a živnostníky.
Na to navazuje třetí bod: šéfové obou skupin zatím používali stejně populistickou rétoriku: tvrdí svému členstvu, že reformu veřejných financí lze provést tak, aby to nebolelo, respektive aby to bolelo někoho jiného, nejlépe podnikatele.
Vytvářejí obraz vlády coby sboru nepoctivců, hodlajících buď okrást "obyčejného člověka" - nebo aspoň chránit darebáky, kteří by mohli a měli platit místo něj.
Obě skupiny spojuje i vcelku naivní představa, že krizi veřejných financí lze vyřešit, když vláda zamete s šedou ekonomikou a začne důsledně kontrolovat každého, komu se daří vydělávat.
Tím se dostáváme k meritu věci: čtvrteční protest asociace se nestal fiaskem jen proto, že se ho místo pěti tisíc zúčastnily jen dva tisíce nespokojených lidí.
Stal se jím hlavně kvůli tomu, že výkřiky, které padaly z pódia zněly, jako by patřily spíš na komunistický 1. máj.
Podle rozčileného lékaře Milana Kubka politici nestihnou hájit zájmy veřejnosti, protože "hrabou, mlaskají a chrochtají".
Podle šéfa železničářů Jaromíra Duška si vláda počíná jako "obrácený Jánošík, který chudým bere a bohatým dává".
Podle dalšího řečníka si pracující kvůli reformě nebudou moci nechat ani spravit boty (!).
Ve vystoupení některých předáků nechyběly xenofobní narážky a popisované úrovni odpovídaly i reakce z publika: výkřiky "Hamba kapitalismu" či důmyslné otázky "za čí peníze si jel Vladimír Špidla užívat na summit do Soluně".
Kdyby bylo vedení konfederace profesionálnější v tom dobrém slova smyslu, dalo by si dnes na podobné věci pozor.
Když budou totiž ampliony na manifestaci chrlit proud generalizujících nesmyslů a urážek, poškodí odbory jen samy sebe: znevěrohodní se před "neorganizovanou" veřejností, která si je podle všeho nutnosti reformy veřejných financí vědoma a navíc dopustí, aby v populistických výrocích zapadl fakt, že jednotlivé zaměstnanecké skupiny mají v jistých ohledech pravdu: jsou zkrátka pořádné rozdíly mezi situací učitelů a školství vůbec - a třeba zemědělců či železničářů.
Ve věcné rovině má vláda nad odboráři převahu: dělá nezbytnou věc a zvolila umírněnou variantu reformy.
Pokud se musí někoho bát, pak vlastních poslanců: obě zastřešující odborové organizace totiž minulý týden sdělily, že se reformu pokusí zablokovat v parlamentu, kde údajně nalezly spojence.
Koneckonců, nelze se divit, když předseda konfederace Milan Štěch je zároveň senátor za ČSSD. |