Z pera Miloše Rejchrta
Piloti nakonec stávku zrušili, letadla Českých aerolinií létají povětřím, ale cosi zůstává ve vzduchu viset: touha po vyšších platech a rostoucí odhodlání prosadit své požadavky hrozbami a nátlakem. Většího platu se domáhají také soudci, lékaři, učitelé a jistě se přidají další.
Někdy vystupují jejich mluvčí a předáci tak neohroženě, jako by celý život nic jiného nedělali, než pěstovali svou statečnost, v dobách svého mládí pořádali hlučné demonstrace před ÚV KSČ a své nekompromisní mzdové požadavky předávali soudruhům Jakešovi, Bilakovi s varováním, že když nevyhoví, bude stávka.
Prosazování požadavků proti vládě je možné jenom tam kde je demokracie. Jak je vidět, do zvyklostí demokratické Evropy jsme vstoupili o dost dříve, než jsme si vstup odhlasovali. Však Evropa zná masové protivládní protesty, nejen Itálie a Francie umějí stávkovat, ale už i Německo.
Do Evropské unie vstupujeme v období, kdy si demokratická Evropa sama se sebou neví moc rady. Uvykla totiž tomu, že k demokracii patří seznam požadavků, jaké má vláda plnit, abychom byli šťastni, zabezpečení a bohatí. Najednou Evropa zjišťuje, že na to nejsou peníze.
Stalo se Evropě samozřejmým, že demokracie je obslužný systém těch, kdo reklamují své potřeby a vznášejí nároky. Jelikož mi demokracie umožňuje ozvat se a nebýt pro své ozvání zavřen, ozvu se. Protože chci víc, upozorním na svou nepostradatelnost: nebudu létat, nebudu operovat, nebudu učit. Vy ostatní, kteří jste na mne odkázaní, jen si užijte nesnází, které vám způsobím.
Výstižně to vyjádřil kdysi jeden lékařský odborový předák: stávka musí pacienty bolet. Ano, úspěšná stávka musí ty druhé, na mne odkázané, bolet, nebo alespoň jim znepříjemnit život, aby můj, náš život byl příjemnější, bohatší, šťastnější.
Z demokratické Evropy jsme tuto strategii převzali. Některé země Evropské unie dobře vědí, co všechno obnáší třeba dálnice zablokované na několik dní kamiony stávkujících řidičů. Evropa ale má ve svém repertoáru i přesvědčení, že tudy cesta nevede, že lidská práva, základ vší evropské legislativy, jsou vždycky především práva toho druhého, mého bližního.
Ze svého jednání vůči němu se budu odpovídat, za něj mám odpovědnost. Lidská práva nejsou seznam požadavků, který mi někdo, nejspíš asi vláda, má splnit, ale soubor výzev, jak já se mám chovat, abych neublížil životu, svobodě, vlastnictví a důstojnosti druhých lidí, s nimiž - nikoli na jejich úkor - chci užívat volnosti, rovnosti a bratrství.
"Má civilizace, dědička Boží, učinila každého jednotlivce odpovědným za všechny lidi a všechny lidi odpovědné za každého jedince", napsal velký Evropan, letec Antoine de Saint Exupéry.
Vlna velkolepých protestů, namířených proti reformě veřejných výdajů, přiblíží Českou republiku k tomu, co se uvnitř Evropské unie děje, ale od důvodů, pro které Evropská unie vznikla, nás může jenom vzdálit. |