Z pera Jiřího Peňáse
V úterních novinách stojí, že to byla až kampaň před referendem, která přitáhla pozornost lidí k Evropské unii a proto vláda slibuje další informační vlnu, protože železo je třeba kout, dokud je žhavé.
Ještě před týdnem se přitom všude psalo, a politici opoziční se tak vyjadřovali, jak je ta kampaň nudná, šedivá a nevýrazná, a vláda by si za ni zasloužila políček. Ale zřejmě i vlažná kampaň roznítila proevropský žár, takže vlastně byla dobrá, což je hlavním kriteriem kvality kampaně, i kdyby byla vedena špatně.
Mně se přitom zdá, že lidé, kteří přišli k volbě jsou právě ti, kteří žádnou kampaň nepotřebovali a přišli volit navzdory reklamě, bilbordům a poněkud idiotským klipům, z nichž se ne náhodou nejvíce líbily ty, na nichž je předváděna jakási hrůzostrašná vize, v níž rodinu budoucnosti zdraví penzistka, která se na stará kolena stala portugalskou rybářkou.
Pětapadesát procent voličů, kteří přišli v patek a v sobotu k referendu, není myslím nijak masivní číslo. Je to, troufám si tvrdit, spíše ta část obyvatelstva, jež se na akce, jako byla dnes už slavná mystifikace Český sen nehrne, od masivních kampaní si udržuje odstup a cestu k urnám lemovanou zauzlovanými kapesníky vnímá jako nezbytnou, ale v podstatě zbytečnou dekoraci, či - je-li cedule umístěna v plenéru - jako hyzdění krajiny.
Na kampani, čili na politické reklamě, je odpuzující totiž to, že i dobré a užitečné věci vnucuje pochybným způsobem. Takže se z důležitého tématu udělá kýč nebo náborový leták. Politik si pak zvyká, že už neumí mluvit s občanstvem jinak, než jak mu reklamní stratég doporučil.
Obávám se, že to platí i na prezidenta: v sobotu, v neděli a ještě v pondělí to už vypadalo, že udělá jednu z nejsympatičtějších věcí své pozdní kariéry a dá přednost důstojnému mlčení, ale za pár dní už čteme, že mlčet nechtěl, ale televize ho nepustila do vysílání, čímž mu zabránila, aby mluvil - podle všeho, jak se před tím jevil - proti svému přesvědčení - a umožnila, aby si na ni stěžoval, což se vždycky hodí, zvláště, když víme, co mu kdysi provedla.
Politika přeměněná v kampaň zřejmě patří do na naší doby. Přitom podezřelá povaha kampaní je ukryta už v etymologii toho slova, která je militaristická. Francouzské slovo campagne znamená ovšem - jak známo - venkov, jenomže v podobě, o níž je tu řeč, v sobě nese vzpomínku na krvavá tažení ranného středověku.
Tehdy se soldateska v pravidelných intervalech (když na polích uzrálo a bylo co loupit) dávala na válečné tažení do polí, latinsky campus. V zimě se pak váleční lupiči opět stáhli do svých tvrzí a požírali to, co v létě v polích, během kampaně, nakradli.
Časy se však zjemnily a ti, kteří výsledků polní sklizně užívají a užijí, jsou roztroušeni po širé krajině. A hlásím se k nim v této věci i já a navzdory všem kampaním, jsem měl v sobotu sklon otevřít campaňské, čili šampaňské, i když na flašce byl jen korektní nápis šumivý sekt. |