Z pera Marka Šálka
Nenechte se napálit, až vám někdo bude říkat, že čas plyne pořád stejně rychle. Není to pravda, čas má různé rychlosti. Jinak ubíhá v čekárně na nádraží, když vám ujede vlak a další jede za tři hodiny. Zcela odlišné tempo nabírá v dobře rozjeté hospodě.
Napadlo vás někdy, že než vypijete čtyři piva, dalo by se dojet autem třeba z Prahy do Berlína a letadlo by vás doneslo až někam do Damašku? Jinou rychlostí poskakují hodinové ručičky ve škole, než na koupališti.
Tempo naší časomíry se zkrátka liší a v těchto dnech pro takové tvrzení existuje pádný důvod.
Jmenuje se slunovrat. Je to k neuvěření, ale sotva jsme si zvykli na příjemně dlouhé dny, začne nám je od soboty znovu uždibávat minutku po minutce šero a tma. Není to nespravedlivé? Vzpomínáte ještě, jak pomalu se vlekla letošní zima?
Jak k nepřežití dlouhé byly měsíce, kdy jsme se my ubozí středoevropané vyskytovali doma jenom za tmy? Kdy nám nezbývalo než vstávat do práce s černou oblohou za okny a temnými uličkami se vracet k domovu?
Omlouvám se, jestli jsem někomu pokazil náladu propíchnutím něčeho, co mělo pro klid duše zůstat utajené, o čem se v dobré společnosti raději nemluví. Jenže je to tak. Sotva začalo sluníčko konečně svítit jaksepatří, od rána do večera, už se kyvadlo světla a tmy zase obrací.
Cesta za sluncem, ta báječná jízda zimy do léta a tmy do světla, se znovu zastaví. Sotva se dala do pohybu, začíná končit. Když to trochu přeženeme, dalo by se říci: letos už líp nebude.
Pro připomenutí toho zázraku: slunce teď vychází před pátou a zapadá skoro v půl desáté večer! V krajině i na zdech, uvnitř i venku, vytváří jindy nevídaná světelná kouzla. Posvítí tam, kam ve zbytku roku nedosáhne, paprsky létají v nejmyslitelnějších úhlech.
I největší workholik má šanci ocitnout se přes týden na slunci: za rozbřesku či za stmívání posedět na lavičce, vyrazit k řece nebo do lesa, pěšky či na kole. Zajít si s dětmi pozdě večer začutat nebo si ráno zaplavat v rybníku. Dát si pivo pod lípou. Užívat přepych sedmnáctihodinového dne.
O tom, že od jedenadvacátého června začne světla ubývat, nemůže být pochyb. Tady nic nezmůže referendum, NATO, natož OSN. Pochopitelně, může nás těšit, že léto a prázdniny teprve začínají. Nebo třeba, že na tom ještě tři měsíce budeme líp než na rovníku, kde panuje věky věků korektní rovnováha v poměru dvanáct hodin světla na dvanáct hodin tropické tmy.
Jsou to ale plané řeči. Zpráva o slunovratu je jedna z mála, ke které se nedá přidat happyend dřív než za půl roku. |